Než se kdo nadál byly Vánoce

Prvním vánočním dnem byl Štědrý den. V ten den podvečer měli evangelíci ve svém chrámu slavné vánoční bohoslužby. Hlahol zvonu zval všechny do osvětleného chrámu a stará česká píseň „Narodil se Kristus Pán“ zněla radostně tichým vánočním večerem.

Za starších dob nebyl znám u nás stromek vánoční. Teprve kolem r. 1880 začali dětem strojiti vánoční stromky, ale jen v nejlepších rodinách jimramovských. Dříve stavěly s v katolických rodinách betlémy. Papírové figurky podlepená a vystříhané, obarvené pestrými barvami byly mnohdy domácí výroby, poněvadž se šetřilo každým krejcarem. Betlémy stavěly se buď ve světnici na skříni, nebo na nějakém stolku na papírových skalách, na nichž rostly bujné palmy. Ve skalní jeskyni byla svatá rodina s oběma z bible známými zvířátky. Nad jeskyní vznášel se anděl, nesoucí stuhu s nápisem „Gloria in excelsis Deo“. V pozadí silhueta orientálního města s minarety a fantastickými budovami a hradbami. Ze všech stran pospíchali pak k jeskyni pastýři s ovečkami a psy i lidé všech národů a zaměstnání. I tři králové z dalekých zemí vedeni zlatou kometou přišli se poklonit novorozenému Spasiteli.

Betlém býval osvětlen malou olejovou lampičkou a bylo pýchou celé rodiny, když se sousedé přišli podívati na tuto primitivní krásu, která děti v úžas uváděla.

Jinde stavěly se betlémy do mechu, jenž na podzim byl kladen do okének chalup místo polštářů „aby netáhlo“. K témuž účelu sloužily i slamníky přibité na dveře. Vůbec, naši předkové si na větrání místností v zimě nepotrpěli a dle toho také vypadala atmosféra ve světnicích chalup.

Betlem pana V. Pivoňky - Síň rodáků Jimramov

I tyto betlémy za okny byly mládeží obdivovány. Dnes uvidíme u nás v domácnosti betlém velmi zřídka a jsou nyní k dostání krásné umělecké betlémy. Inu, dnešní mládež již takové hlouposti nebaví, teď panují lyže a hockey. Poesie vánoc pomalu mizí.

Vánoční stromky začaly u nás, jak jsem již dříve podotkl, kolem r. 1880 a krásný ten severský zvyk rozšířil se brzy ve všech domácnostech bez rozdílu stavu a náboženství tak, že dnes strojí se vánoční stromek i tam, kde již nejsou děti. V prvních dobách nebylo ovšem těch nádherných skleněných ozdob jak nyní. Vánoční stromky zdobily se pozlacenými a postříbřenými ořechy, krásně zdobenými jablky, pomeranči. Na stromek se zavěsily kousky doma pečeného cukroví, srdíček, koleček, hvězdiček, fíky i bonbony v pestrém papíře zavěšené, perníkové figurky a několik kousků pestře obarveného cukroví škrobového, zřídka kdy čokoláda. Na vršku stromku byla připevněna hvězda ze zlatého papíru a celý stromek vyzdoben papírovými řetězy, které si děti samy zhotovily. Svíčky přivazovaly se na stromek silnou nití – svícnů nebylo. Malým dětem, které věřily, že stromeček jim přinese Ježíšek, strojily se stromky potají, větší děti strojily si jej samy. Pod stromeček kladly se dárky někdy cenné, jindy potřebné. Pro děti hračky, knihy a pamlsky. I ten nejmenší dárek pod stromečkem byl každému milý. Obdarováni byli nejen všichni členové rodiny, ale i čeleď.

Potom zasedli všichni k večeři, která byla opravdu hojná. Štědrovečerní kapr byl sice u nás vzácností, za to však býval obyčejně závin s jablky, hrozinkami a mandlemi, hojně pocukrovaný, koláče, vánočka, cukrovinky, jablka, ořechy, fíky a čaj. V chaloupkách chudiny byla to aspoň krupičná kaše s medem, jáhlová se sušenými švestkami a koláče.

Po večeři sedělo se v družném hovoru dlouho do noci, popíjel se čaj, prováděly se různé štědrovečerní čáry jako: lití olova, pouštění lodiček z ořechových skořápek se svíčkami na vodu, rozkrajování jablek příčným řezem, louskání ořechů, dle nichž se soudilo, co koho v budoucnu očekává. Těmito zvyky krátívali si chvíli naši předkové v době, kdy se po štědrovečerní večeři nechodilo vůbec spát, poněvadž první vánoční služby Boží v katol. kostele byly o půlnoci. Poněvadž však mnozí křesťané se při tomto ponocování posilňovali tak, že přišli na půlnoční mši „truňkem zmoženi“, zavedla církev místo mše půlnoční mši jitřní.

Jinak se však držel na Štědrý den přísný půst, k jehož dodržení se i děti lákaly slibem zjevu zlatého prasátka.

A když o mši jitřní po vážných žalmech a slavnostní hymně „Kriste, světa Spasiteli“ začala první jitřní mše, zněly z kůru veselé vánoční koledy národní, kterými zvláště tehdejší varhaníci řídící učitelé Karel Bastl (1885 – 1897) a Josef Kheil (1897 – 1926) věnovali velkou pozornost a v jejich šlépějích nynější varhaník Josef Groulík dále zdárně pokračuje.

I v chrámu Páně evangelickém, kde v přítomné době (1949) zřídili řídící učitel Zbytovský a farář Otta Prosek pěkný pěvecký sbor se o vánocích pěkné pastorální skladby provozovaly, což tam dříve nebylo zvykem a po odchodu obou bohužel opět zaniklo.

Vánoční Boží hod oslavoval se jak v kostelích, tak i v domácnostech velmi slavně. Občané na potkání si přáli šťastné a veselé svátky a celý den nesmělo se díti něco, co by sváteční ráz dne mohlo rušiti.

V druhý den sváteční na svatého Štěpána, chodily děti koledou. Slovo koleda pochází od latinského slova „colatio“, což znamená přilepšení – přídavek. Za starých časů až do r. 1869 chodili na den sv. Štěpána učitelé se žáky zpěváky po koledě dům od domu. I jindy chodili po koledě (kol. novoroční, mikulášská aj.) a roku 1761 určuje paní M. A. z Waldorfů, kolik má učitel dostati za koledu. Poněvadž někteří učitelé chodili koledou velmi často, bylo roku 1715 omezeno vrchností chodění po koledě. V městečku směl choditi jen 3x ročně, v zámku 9x. Za 3 koledy dostal po 15 kr, za 9 ostatních po 7 kr. R. 1761 připomínají se koledy, jako část příjmu učitelského. Při těchto koledách zpívali žáčci zpěváčci příležitostné písně, které staří kantoři, jsouce mnohdy dovednými komponisty, skládali, a tak na naši dobu zůstaly z té kantorské žebroty mnohé krásné „koledy“, zvláště vánoční, na jejichž radostném rázu není stopy po tom, že byly komponovány kantorem žijícím v bídě. Jak dlouho chodili učitelé po koledě není zpráv, ale r. 1869 (vydání nového škol. zák.) zvyk tento přestal. Ale žáci, zvláště chudí, chodili potom koledovat na sv. Štěpána sami. Koledy, mnohdy velmi vtipné, ozývaly se ráno v ten den vesele po celém Jimramově a drobní žáčci plnili svoje mošničky dárky, které jim hospodyně dávaly. (Koláče, jablíčka, ořechy, sušené ovoce, i krejcárky).

Za řídícího učitele K. Bastla zpívali žáci pěvecké školy Cyrilské jednoty na sv. Štěpána po požehnání v kostele krásné české koledy v tříhlasé harmonisaci s doprovodem varhan. Po jeho odchodu zvyk ten zanikl, ale v nynější době se opět obnovuje.

V roce 1945 byl postaven první vánoční strom republiky na náměstí. U tohoto stromu hraje dechové kvarteto místní hudby nejznámější vánoční koledy v harmonisaci Jos. Pavelky. Tytéž koledy hrají se na Štědrý den večer na kostelní věži.

Vypsáno z Kroniky městečka Jimramova. Zapsal v roce 1947 kronikář Josef Pavelka

V Síni rodáků je od roku 2008 vystaven Betlém, který tvořil od čtyřicátých let minulého století do roku 1953 pan Václav Pivoňka.

Další foto: