Kronika Jimramova
Josefa
Pavelky
b) Divadlo
Jak jsem již na jiném místě této
kroniky podotkl, probouzelo se české národní uvědomění v Jimramově velmi zvolna a opožděně. Jimramovští
měšťané obojího náboženství rádi se ve společnosti stýkali s úředníky vrchnostenskými a poněvadž tito byli Němci, mluvilo se v
„lepší“ společnosti německy. Oba lékaři byli Němci a o kněžích a učitelích
platí totéž, i o měšťanech, kteří obchodujíce s německými agenty se
lnem všichni němčinu ovládali. Vůbec, kdo chtěl býti
pokládán za lepšího člověka, musil mluvit německy. Studenti studovali na
německých školách, hospodářští úředníci byli absolventi německé hospodářské
školy v Libverdě. Není tedy divu, že při
zábavách společenských (bálech) mluvilo se německy a že se i divadlo hrálo
německy. Hráli hlavně studenti o prázdninách a to velmi zřídka.
Poněvadž v žádném veřejném
hostinci nebyla místnost pro divadlo dosti prostorná, hrálo se v soukromém
domě čís. ... (40 podle p. Čermáka), kde
v prvním poschodí byla velká světnice. Tam hrávaly také kočující
společnosti podřadné kvality.
Obrat k lepšímu nastal po
roce 1870, kdy byl u zdejšího velkostatku ustanoven nový důchodní Josef
Pavelka. Po jeho příchodu jakoby byl zavanul nový
vzduch v Jimramově. Důchodní Pavelka, rodem
z Velké Senice na Hané byl upřímný vlastenec, ačkoliv studoval také na
německých školách v Olomouci a Libverdě. Byl
člověk společenský a brzy kolem sebe shromáždil hrstku těch, kteří sice
vlastenecky cítili, ale ostýchali nebo báli se svoje smýšlení veřejně projeviti. Byli to především mladí učitelé Adolf Maršálek, Frant. Still a Karel Košťál, Jan Pleský, poštovní výpravčí, Ignác Šauer,
malíř pokojů. K nim brzy na to přibyl František Šmahel,
hospodářský adjunkt.
Tito jmenovaní založili Spolek
divadelních ochotníků asi kolem roku 1875 (staré zápisy spolku se
ztratily). Divadelní jeviště přestěhovali do panské palírny, nyní Katolický
dům, kde byla prostranná šenkovna a příhodná vedlejší místnost „Táferna“ pro šatnu.
Prvními členy stali se stejně
smýšlející vlastenci a vlastenky, jejichž jména na čestnou paměť uvádím. Byli
to: pí Šaurová, manželka malíře, sl.
Hedvika Martinová, učitelka ruč. prací,
sl. Josefa Břenková, dcera
měšťana, sl. Albína Neuschlová,
dcera revírníka, Josef Pavelka, důchodní velkostatku, Ignác Šauer,
malíř, Jan Pleský, poštovní výpravčí, Frant. Šmahel, hospodář. adjunkt, Adolf Maršálek, učitel, Frant.
Still, učitel, Karel Košťál, podučitel, Karel Pinka,
krejčí (velmi mladý). Zajímavé jest, že členové spol
div. ochotníků až na 3 výjimky jsou cizí rodáci (po jimramovsku
„přivandrovalci“ a že do spolku toho nepřistoupil ani jeden evangelík vyjma
slečnu Josefu Břenkovou. Takový byl zájem o veřejnou
kulturní činnost mezi občany jimramovskými.
Ochotníci pilně hráli a pouštěli
se i do těžších dramat. Tak hráli Schillerovy Loupežníky. I známá Raupachova dušičkiáda „Mlynář a
jeho dítě“ nechyběla na jejich repertoiru. Měli velmi
dobrou milovnici sl. Břenkovou
a výborné komiky Pavelku a Pleského, z nichž
poslední vyznačoval se tím, že obyčejně neuměl úlohu a a
dovedl na jevišti improvisovat tak, že ostatní aktéry
nadobro z konceptu přivedl k velikému gaudiu obecenstva.
Velká pohroma stihla ochotnický
spolek v noci z 20. na 21. červen 1884. Při požáru zámku shořela i
palírna a s ní na půdě uložené ochotnické jeviště. Tehdy byl již
zakladatel spolku divadelních ochotníků, důchodní Josef Pavelka již přes rok
mrtev.
Čilí ochotníci, doplněni novými
silami, zvláště studenty, vedeni jsouce snahou o zbudování nového jeviště,
uspořádali dne 2. srpna t. r. u „Střelnice“ národní
slavnost s různými atrakcemi (komedianti, zvěřinec, panoptikum), při
níž se uplatnili zvláště mladí studenti Jan Pavelka, Emilie Schüsswohl,
bří Trühlichové, bří Neuschlové,
Karel Bukáček. Při slavnosti účinkoval smíšený pěvecký sbor řízený novým
učitelem Karlem Bastlem. Jimramovská
hudba Dufkova hrála poprvé pochod „Proč bychom se netěšili“ z motivů
„Prodané nevěsty“. Výnos slavnosti 250 zl r.č. byl
základním kapitálem na zřízení nového jeviště. Velmi vydatně přispěl ku zbudování nového jeviště akademický malíř Jan Holzer, později šéf malírny Národního divadla v Praze,
spolužák zmíněného Jana Pavelky, studujícího vysoké školy zemědělské, věnovav ochotníkům velmi cennou oponu s pohledem na
Hradčany a několik pokojových dekorací. Malbu portálu a ostatních dekorací
provedl člen spolku, malíř Ignác Šauer.
Na postranicích portálu byly
obrazy Jos. Kaj. Tyla a Vác.
Kl. Klicpery, nad krásnou Holzerovou
oponou byl umístěn znak Jimramova v lípovém
věnci se stuhami v barvách slovanské trikolóry. Jeviště nebylo velké, ale
velmi pěkné. Na tomto novém jevišti se poprvé hrálo dne 3. ledna 1886 a potom
až do roku 1896, kdy vystavěn byl nový sál v obecním hostinci „U Koruny“,
kam jeviště přeneseno a později upraveno dle rozměrů sálu, přičemž starý portál
zrušen byl, opona však zůstala.
Dlouhá léta byl divadelním
sluhou Antonín Koza, který uschovával všechny divadelní plakáty her za jeho
doby služební provozovaných. Bohužel jeho dědic, sokolník Adolf Zobač všechny tyto plakáty – spálil! Poněvadž i stará
protokolní kniha se ztratila, není nyní možno zjistiti
počet a názvy her hraných spolkem.
R. 1890 dostalo se spolku posily
v nově ustanoveném učiteli Josefu Kheilovi, který
se cele věnoval divadlu po celou dobu své učitelské činnosti v Jimramově až do rozejítí spolku.
Věnoval divadlu všechny své nejlepší síly a přivedl je na velmi pěknou úroveň.
Za jeho působení provedeno bylo mnoho cenných dramatických prací soudobých
v činohře. Pokud má paměť sahá byly to hry:
Lucerna, Vojnarka, Kolébka, Pan Johanes, Otec, Paní
mincmistrová, Zvíkovský rarášek, Noc na Karlštejně, Václav Hrobčický
z Hrobčic, Jan Výprava, Naši furianti,
Lešetínský kovář, Paličova dcera. Mimo nich hrány veselohry Šamberkovy,
Horkého, Skružného a j. V roce 1918 proveden
Tylův Strakonický dudák s hudbou J. Pavelky a Kvapilova Princezna Pampeliška
s hudbou Jos. Lidmily. Spolek divadelních
ochotníků soustřeďoval v sobě nejen ochotníky divadelní, ale i ochotníky
hudební a zpěváky bez rozdílu náboženského vyznání a politické příslušnosti.
Tím se vysvětluje, že v Jimramově, který byl
tenkráte po stránce hudební na výši, nevznikl žádný samostatný pěvecký nebo
divadelní spolek. I činnost Cyrilské jednoty v tu dobu zanikla.
Spolek divadelních ochotníků
vykonal za dobu své činnosti (za Rakouska) velký kus dobré, poctivé a záslužné
práce. Členové spolku těšili se po roce 1918 na nový rozvoj divadelní činnosti
a s nadšením se dali do nové práce, které však byla brzy přerušena. Obecní
hostinec u Koruny byl prodán soukromému majiteli a v r. 1924 – dle
Čermáka - hostinskému Markovi, který dal ochotníkům výpověď. ochotníci pozbyli tak svůj domov a když jejich jednání o
propůjčení jeviště v nově vystavěné Sokolovně setkalo se
s nepřekonatelnými překážkami (viz knihu protokolů) spolek divadelních
ochotníků se rozešel.
Na konec ještě uvádím jména těch,
kteří v ochotnickém spolku působili, ovšem pokud mi bylo možno je zjistiti.
Herci: Fröhlich František, sládek, Fröhlich
Alois, důstojník, Schusswohl Emil, MUDr. Neuschl
Rudolf, konsist. rada, Neuschl František, vrch. rada zems. úř.,
Fajmon Jan, obec. tajemník, Sklenář Jan, měšťan, Freisleben Augustin, koželuh, Zástěra Hugo, obchodník, Chrištof Jan, ředitel továrny, Kotinský
Jan, krejčí, Bukáček Karel, měšťan, Fendrych
František, říd. učitel, Hrdlička Dobromil, říd. učitel, Čuhel Jindřich, faktor, Indra Josef, soustružník,
Menšík František, hodinář, Novák Josef, soustružník, Ticho Vilém, továrník
(žid), Rybář Frant. obchodník, Indra Adolf, zámečník,
Indra Václav, kovář, Mašík Josef, faktor, Mašík Eman, domkař, Caha Josef,
správce velkostatku, Pivoňka Václav, holič, Koza Emil, řezník, Šťastný Frant., major čsl. legií, Šťastný Eduard, holič, Antes Hugo, mistr kominický, Kyšperský
Emil, sgtolař, Pavelka Josef, řídící učitel, Pešek Frant. inženýr – továrník, Synek Frant.,
professor, Chrištof Frant., MUDr., Bim Josef, vrch.
rada řed. stát. drah, Koněrza
Meth., řed. měšť. šk., Klaus Vilém, zubní
technik, Kutnohorský Vilém, staveb. podnikatel, Nečas Jan, obchodník, Chládek,
strojník, Kotinský Jindřich, strojník, bří Šolínové,
inženýr, bank. úřed., Jar. Hájek, inženýr, Josef Valášek,
továr. úředník.
Nápovědové: Havel Julius, říd. učitel, Vítek
František, řed. měšť.
šk.
Hudebníci: Mach Josef, řídící učitel, Bim
Josef, vrch. rada řed. stát.
drah, Kostelecký Josef, řídící učitel, Kalášek Josef,
řídící učitel, Cink Bohumil, řídící učitel, Cink Stanislav, řídící učitel,
Kheil Josef, řídící učitel, Pavelka Josef,
řídící učitel, Kalina Jan (výborný tenorista), řídící učitel, Lidmila Josef, absolv. konserv. mistr. šk. ,
Valášek Josef, tovární úředník, Tichá Emilie, učitelka, Lukšová Marie, dcera
obchodníka, Groulík Josef, hostinský Sedkiště, Groulík Karel, kovář
Sedliště, Svoboda Josef, krejčí Ubušín, Floss Josef, rolník Ubušín,
Novotný Alfréd, sklenář, Libra Petr, vrch. revid.
stát. dr..
Pohostinsky účinkovali hudebníci: Kozák Boh,
architekt, Kozák Jan, universit. professor,
Robl Rudolf, řídící učitel, Sedmera Frant., odbor. učitel, Švejda Adolf, řídící učitel.
Dekorační malíři: Ignác Schauer st., malíř pokojů,
Ferd. Fert, dekor. malíř, Židenice, Ladislav
Procházka, řed. měšť. šk., František Vítek, řed. měšť. šk.
Herečky
Neuschlová Albína, provd. Zástěrová, Schusswolová Růžena, provd. Fendrychová, Bukáčková Fanynka, provd.
Ženatá. Prosecká Antonie, soukromnice, Bukáčková
Fanynka, provd. Ženatá, Prosecká
Antonie, soukromnice, Ciliáková Růžena, učit. dom. nauk, Fröhlichova Marie, provd. Jakubíčková, Fröhlichova Frant., provd. Robíčková, Ženatá Marie,
učit. dom. nauk, provd. Čuhlová, Cinková Marie, švadlena,
Novotná Marie, provd. Heroldová,
Pivoňková Antonie, choť holiče, Klimešová Augusta, učitelka, Pleská Karla, provd. Rozsypalová, Kadlecová Bohunka, provd.
Baynoczy, Totušková
Jindřiška, provd. Šimková, Kostková K?ristina, herečka, žurnalistka, Buchtová Marie, provd. Zavadilová, Buchtová Jindř.
provd. Indrová, Hancvenclová
Kristina, provd. Baštová, Čermáková Marie, říd. učitelka, Šindlerová Žofie, provd. v Rakousích Bauerová,
Šindlerová Hedvika, provd. Smělá, Groulíková
Marie, Horčičková Marie, provd. Litrbachová,
Remrová Marie, Kutnohorská Ludmila, Vorlíčková
Ludmila, Hoskovcová Božena, Odb.
uč., sestry Bukáčkovy, Marie Vlčková, choť stolaře, Ženatá Ppepa,
býv. úřednice záložny, Tichová Betys, soukr. (žid.), Hájková Vlasta, učitelka, Obručníková Růžena, provd.
Krausová
Doplněk – divadlo
R.1868 první české div. představení
R. 1874 div. ochotníci - předst.
R. 1877 div předst.
ochot.
1879 10. 2., 24. 4., 17. 8. div. předst. ochotníků
1881 Povolení ku
zřízení spolku div. ochotníků
1885 Úř.
dotaz na exist. spolku div.
och.
1899 Spolek div. ochot. opět hraje
1900 O. divadelní místnosti
1906 předst.
spol. div. ochot.
1910 předst.
spol. div. ochot.
1913 Obnovení činnosti spol.
div. ochot.
1913 Schválení div. místnosti
1918 Strakonický dudák
1925 Besídka spol. div. ochot.
1934 10 div. předst.
Orla, 4 div. předst. Sokola
1940 6 div. předst.
Orla, 3 Sokol, 1 Národní Souručenství
1951 zastavení div. činnosti
Sokola, divadlo hraje –vlastně nehraje
Osvětová beseda – loutkové divadlo