hlava1.jpg

STALO SE V ROCE 1945

Blížící se konec války se projevoval i v Jimramově. Jimramovem procházely vojenské jednotky. Koncem ledna přišla vojenská jednotka 200 mužů a 40 koní. Vojáci byli ubytováni v měšťanské škole, v továrně, důstojníci v soukromých bytech. 25. března si vyžádalo velení od obce 8 povozů a jednotka odtáhla. Tito němečtí vojáci se prý chovali k občanům slušně a neradi z Jimramova odcházeli.  Byli většinou z Rakouska a západního Německa. 16. února prošlo městečkem oddělení asi 150 mužů a 37 koní (vojáci byli různých národností).  Další jednotka asi 250 mužů, mezi nimiž bylo větší množství Slováků, přišla 18. dubna.

26. dubna se pokusili partyzáni náloží zničit Benátský most. Poškozený most opravili pracovníci  stavební vojenské Todtovy organizace (většinou Slováci) a podepřeli jej. Ustupující německé jednotky mohly přes něj přejet.

  Válečné události, květnové  „jimramovské povstání“ popsal kronikář podrobně v nové obsáhlé kronice (Pavelkova kronika, kapitola VI.).

Cituji z ní:

Když bylo dne 26. 4. 1945 Brno osvobozeno, nastal útěk Němců naším krajem.

Dne 5. 5. 1945, když Praha volala rozhlasem o pomoc, propukla v Jimramově ozbrojená revoluce.

Nejprve odzbrojeni byli němečtí četníci (6), kteří se chystali k odjezdu do Nov. Města. Tak získány první zbraně, 5 pušek, 1 automat, 6 ručních granátů. Nato odzbrojeno 20 mužů organ. Todtovy. Potom vzdalo se oddělení Maďarů (50 mužů a štáb) ubytovaných v zámku, od nichž získáno 50 pušek, 6 kulometů, vysílačka atd. Zbraně byly rozděleny dobrovolníkům, jichž stále přibývalo. Vytvořen revoluční národní výbor v čele s odborným učitelem Josefem Mrštíkem, jenž společně s Josefem Hortvíkem, čs. majorem v.v. a místními četníky přejal vedení odboje. Všecky silnice obsazeny hlídkami, v lesích nahromaděny záseky, zřízeny u silnic  i střelecké zákopy, telegrafní i telefonní  vedení přerušeno. Podobné akce prováděny i v okolních vesnicích spojených spojkami bicyklistickými  s Jimramovem. Tak proměnil se Jimramov ve vojenský tábor, kde zorganisovány nejen akce vojenské (bojové), ale i služba zdravotní (lazaret), k níž hlásilo se mnoho žen a dívek.

 image001.jpg

Pak již šlo o činy skutečně válečné.  Na poličské silnici (od Korouhve) odzbrojeny menší skupiny maďarských vojáků. Zajatci odvedeni do městečka. Na borovnické silnici došlo k přestřelce s hlídkami SS, které přijely na třech motorkách. Při tom byl zastřelen dobrovolník Samuel Němec, úředník ze Sedlišť a zraněný mladý Šmatera z Jimramova. Tři esesmani s lehkým kulometem pronikli pak pěšky do městečka, cestou na silnici zajali 3 naše dobrovolníky a dostali se až na nádvoří zámku, kde Maďaři právě předávali zbraně a zaučovali naše bojovníky, jak s nimi zacházeti. Na nádvoří zámku vyvolali Němci přestřelku, při níž byl jeden z nich, který zvláště zuřivě si počínal na místě zastřelen a druzí dva zajati. Odpoledne téhož dne vypravil se četn. strážmistr s 15 dobrovolníky do Trhonic, kde odzbrojili 40 Maďarů. Ukořistili ruční zbraně, pancéřové pěstě a povoz s municí. Večer přijela 2 nákladní auta z Věcova osazená ruskými partyzány. Partyzání zastřelili nejprve 6 něm. četníků, 2 esesmany a 3 místní zrádce zavřené v obecní šatlavě. Potom podnikli s místními dobrovolníky výpravu proti dalečínským SSmanům  usazeným v tamním zámku. Výprava byla bezvýsledná, poněvadž okolí zámku bylo podminováno a naši neměli těžkých zbraní.

V neděli 6. května brzo ráno odjeli 3 gardisté s velitelem maďarského vojska koňmo do Telecího, kde odzbrojili maďarskou posádku a zbraně dali místním občanům. Stejně zařízeno odzbrojení Maďarů v Korouhvi a Oldříši. Na poličské u Vápenky odzbrojeno 450 Maďarů a maďar. Slováků jdoucí od Poličky. Ukořistěno mnoho zbraní lehkých, 2 granátomety, 2 minomety, 3 protitanková děla. Maďaři odvedeni do Jimramova, ubytováni v měšť. škole, kde setrvali přes celou dobu ústupu něm. armády Jimramovem, aniž co Němci zpozorovali. Jejich zbraněmi vyzbrojena řádně místní „armáda“ i okolní obce. Až z Německého přišli dobrovolníci pro zbraně. Zbraně dostal také Dalečín, Míchov, Sádek a Lhota.

Německé represálie začaly. Již ráno přijelo 9 esesmanů z Dalečína do Unčína, nařídili odkliditi překážky ze silnice a pak jeli dělat pořádek do Ubušína, kde zastřelili Dobiáše a Kováře. Partyzáni ze Strachujova vypravili se proti nim, přijeli však pozdě. Zůstali v Unčíně. Tam přijel předvoj pancéřové divise, která byla vyslána potlačit revoluci. Partyzáni zahájili na ně palbu a rozbili jim 3 velká auta. Němci dostali posilu, odstranili překážky a postupovalina Jimramov. Také od Ubušína postupovali pěší esesmani na Jimramov. Celá jimramovská posádka stažena směrem k Strachujovu a obsadila všechny strategicky důležitá návrší. Mezitím pronikla něm. kolona 83 obrněných aut, sesílená esesmany z Dalečína až k Jiříčkově zahradě nad Pilátkou.  Zde narazila na záseky. Němci utvořili rojnice a chystali se k útoku. Jimramovští je však přivítali prudkou palbou ze všech svých zbraní. Ani děla nemlčela. Maďarský dělostřelec  Jos. Szabo (vul. Pišta) mířil tak přesně, že hned první ranou zasáhl dvě muniční auta v čele kolony. Auta vyletěla s ohromným rachotem do povětří a Němci, kteří neočekávali takový odpor dali se na útěk zpět, jsouce zasypáváni palbou z pušek a kulometů ze všech okolních návrší. Němci ustoupili téhož dne do Unčína a druhý den na ústupu byli u Písečného a Domanínka rozprášeni.

V boji tomto byli raněni dobr. Josef Pala a VL. Švanda, z nichž první zemřel. V ten den vznikla jimramovská revoluční píseň, jejímž autorem byl Jos. Pavelka. image002.jpg

Nebyli však všichni jimramovští srdce statečného. Více „opatrných“  vyhledalo kvapem úkryty v „podzemí“(říkalo se jim potom „podzemní pracovníci“), někteří utekli až do Bombaje, na Rabuňku a do Spělkova. Kdosi nalezl dva reservní důstojníky schované v slámě ve stodole. Jádro jimramovské armády tvořila mládež kolem 16 – 20 let a staří vojáci ze světové války. V ohavně deštivém počasí konali hlídkovou službu v polích až 20 hodin nemohouce býti vystřídáni.

V pondělí dne 7. května zdokonalována ochranná zařízení. Asi 60 Maďarů přidalo se k našim. Konali potom službu u speciálních zbraní, zvláště u těžkých kulometů a děl. Úřad starosty obce přenesen na předsedu národního výboru. Téhož dne došlo k hlášení výzv. hlídky že přes Nedvězí přijíždí kolona esesmanů o síle asi 150 mužů. Naši bojovníci obsadili všechna návrší kolem silnice poličské a  trhonické a postupovali jim v rojnicích vstříc. U trhonické vápenky došlo ku srážce, v které bylo zastřeleno 11 a zajato 15 esesmanů. Ostatní utekli. Boj trval 1 ½ hodiny. Ukořistěna 2 auta, motocykl aj. Naši neměli ztrát. Tak vyhráli i druhou bitvu. K úspěchu tomu přispěla také válečná lest. Jistý muž z Trhonic zajat jsa esesm. namluvil jim, že v Jimramově jest 2000 dobře ozbrojených partyzánů. A zatím jimramovští hoši měli pušky a automaty v ruce právě druhý den. Přivítali však útočníky tak prudkou střelbou, že tito uvěřili řeči trhonického občana a utekli.

V úterý dne 8. května obsazena partyzány muniční továrna v Poličce. Obsazení provedl komisař part. Zacharov se čtyřmi partyzány a velitelem četnictva v Jimramově. Z mun. továrny dovezli do městečka  zásobu dělostřelecké munice. Téhož dne přišla od Korouhve německá vojenská jednotka s československou  vlajkou včele. Do pochodu si zívali „Kolíne, Kolíne!“ Zajatí Němci byli z městečka odsunuti do Svratky. Rozvrat armády německé byl zřejmý. Téhož dne táhlo oddělení jimramovs. dobrovolníků o počtu 150 mužů do Korouhve, kde se jim bez boje vzdali Němci ze Slezska, odepřeli však jít do zajetí. Od Poličky přijížděli dva němečtí parlamentáři, jimž vyšli vstříc čs. majoři Hortvík a Kutnohorský. Vyjednávatelé žádali volný průjezd ustupujících něm. kolon od východu i od Poličky přes Jimramov k Novému Městu. Ohromné této přesile nebylo možno odporovati, bylo však nutno, aby kolony od Poličky přes Korouhev ustupující změnily směr ústupu na Trhonice, poněvadž most jimramovský na sil. poličské byl částečně zbořen pro stavbu nového mostu dosud nedokončenou. Německé kolony, přijíždějící od Ubušína, zaplavily úplně dolní část městečka, a když potom přibyly ještě druhé od Borovnice a  Bystrého byl celý Jimramov něm. vojskem všeho druhu ucpán. K večeru před příjezdem prvních německých kolon stáhli se ozbrojení dobrovolníci z jejich posicí do Jimramova, skryli zbraně, poněvadž na nějaký odpor nebylo pomyšlení. Oddělení asi 100 dobrovolníků musilo se narychlo ukrýti v budově katolické školy odkud teprve druhý den, kdy byl Jimramov plný Němců, s odznaky sanitní služby lstí dostali ven. Němci obsadili nároží ulic kulomety. Od 9. hod. večer dne 8. 5. nastal hromadný útěk Němců. První přijela obrněná auta a tanky. Tato při jízdě do Horky pálila před sebe z kulometů. Silnice od Ubušína přes Jimramov k Věcovu byla plná aut, ženoucích se zběsile ku předu. Vypovědělo-li auto (a bylo jich mnoho) službu, shodili je Němci ze silnice dolů, aby nepřekáželo. V noci bylo viděti plameny šlehající ze zapálených aut, stále ozývaly se výbuchy hořících aut muničních. Noc změnila se v hotové peklo a proud osvětlených aut jedoucích od Ubušína neměl konce.

Dne 9. května (ve středu) byl velitel dobrovolníků Josef Mrštík se svým synovcem Ladislavem Baštou při svém návratu ze Sedlišť na mostě stojící něm. hlídkou zastřelen. Oba byli pak vhozeni do rozvodněné řeky. Zatím útěk Němců stával se stále bezhlavějším. Rozvrácené jednotky odhazovaly zbraně, granáty, pancéř. pěstě, výstroj, hodnostní odznaky, shazovaly z aut nářadí, aparáty, psací stroje, knihy, spisy, potraviny v pytlích a bednách, léčiva, inu vše možné, jen aby na autech a povozech mohly co nejrychleji prchati na západ do Čech vstříc západním armádám, neboť měly před Rusy ohromný strach. Silnice nestačily, vozidla jela i po polních cestách a polích vedle silnic. Opuštěné vozy s koňmi stály po všech koutech Jimramova, v lesích i polích, tisíce koní pobíhalo po polích a lukách, živíce se na svou pěst. Řady prchajících byly stále sešlejší a na konec se k nim připojily bídné povozy prchajících německých civilistů a mnoho těch, kteří s uzlíky svého majetku pěšky prchali. Tento pochod hrůzy a bídy trval dvě noci a dva dny.

Tak viděl r. 1945 Jimramov konec Hitlerova snu o světové nadvládě Německa. Druhá světová válka skončila.

Dne 10. května 1945 k večeru projela městečkem první ruská auta. Nezdržela se však zde. Večer přijeli na autech i koňmo Rumuni, kteří druhého dne odjeli směrem k Novému Městu, Bystřici a Žďáru, kde čistili lesy.

Dne 11. května 1945 přišli Rusi. Byli nadšeně uvítáni obyvatelstvem městečka. V Jimramově a okolí bylo ubytováno asi 1200 mužů rus. vojska. Byly to oddíly technické, minéři, sapéři, pontoniéři, mnoho koní a povozů. V Jimramově byli ubytováni do konce května, potom se přestěhovali do krásně zařízeného tábora v Hoře, který sestával asi ze 40 velkých pavilónů, z nichž mnohé vynikaly velmi vkusnou stavbou, V táboře postavili od poličské silnice silnici, která ústila do nádherně provedené brány tábora. V tomto táboře zdrželi se do 1. července t.r., kdy nastoupili cestu do své vlasti. Tábor potom hlídalo 15 mladých dobrovolníků.

S politováním musím jako kronikář konstatovati, že naznali cenu cizího majetku a s místním obyvatelstvem jednali jako s poraženými a nikoliv jako s bratry. Vyžadovali od obyvatelstva mnoho úsluh, mnohdy nesmyslných.

Mužům jimramovským pak nastala práce s odklízením rozbitých aut, povozů, zbraní a munice. Nevybuchlá munice byla pyrotechniky ničena u trhonické vápenky, při čemž přišlo několik lidí o život. Koně potulující se v polích byli pochytáni a odvedeni do shromaždišť. Zbytků aut a povozů bylo různě upotřebeno. Přes to lze ještě dodnes najíti v lesích zbytky aut a jiných vojenských povozů a v Ochozi dodnes leží jeden tank „Tigr“, který se silnice jsa puštěn, proklestil si cestu lesem do údolí, kde cestu svoji dokonal.

A tak vyplnila se pravda přísloví napsaného na starém nástěnném obrazu v zámecké zahradě (malovaném českým malířem Štefanem) Omnia tempus habent, tj. Všeho do času.

 Pozn.: Kronikář pravděpodobně čerpal z rukopisu Dr. E Čermáka, který byl v roce 1979 vydán pod názvem Kronika Zubří země.  

 

Další opět z  průběžné kroniky:

Dne 11. května organizován Národní výbor, který převzal funkci dosavadního obecního zastupitelstva. Zastupitelé obce a starosta Alois Horák byli zbaveni funkcí. Starosta Horák, ředitel Měšťanské školy Platzer a učitelka Sedlická byli označeni za kolaboranty. Nakonec byla obvinění  označena jako nepodstatná a obvinění byli rehabilitováni.

Při odstraňování nevybuchlého střeliva byl zabit dělník Vincenc Dobiáš. Pro pozůstalou vdovu a čtyři děti byla podniknuta sbírka, která vynesla 29 600 korun.

6. června bylo změněno složení MNV. Každá ze čtyř politických stran obdržela stejný počet členů. Odstoupil obecní tajemník J. Karas. 27. července byl ustaven nový národní výbor podle výsledků voleb do národního shromáždění. Předsedou byl zvolen bývalý starosta Al. Horák. Místopředsedkyní byla zvolena Julie Železná. Oba zvolení však brzy pro nedorozumění s bývalým revolučním MNV na  svoje funkce rezignovali.  31. července byl zvolen novým předsedou Josef Hortvík, major v.v. a místopředsedou Frant. Libra, pekař.

V tomto revolučním období byla vydávána osvědčení o národní spolehlivosti. Některým občanům, kterým bylo dříve osvědčení  pro neuvážená nařčení  odepřeno,  bylo do konce roku 1945 příznivě vyřízeno.

Při udržování pořádku a bezpečnosti pomáhala četnictvu revoluční garda. Měla 20 členů.

Do svých domovských obcí byli vykázáni někteří němečtí příslušníci.

Tělocvičná jednota Orel v srpnu dala obci první dar  (5000 Kčs) na postavení pomníku v revoluci padlých dobrovolníků.  Ve prospěch pozůstalých po padlých kamarádech daroval svoje služné 3363 Kčs u národní gardy student Jan Štancl.

Počasí v roce 1945:

Zima byla mírná, jaro velmi příznivé. Přes škody, způsobené ústupem německé a pobytem Rudé armády, byla úroda velmi pěkná. Pěkná byla i úroda brambor. Jetele, na jaře koňmi spasené a vojskem požaté, sekaly se ještě dvakrát. V listopadu a prosinci byla mírná zima.

FOTOGRAFIE Z ROKU 1945

ZPĚT NA VÝBĚR ROKU