Stalo se v roce 1941
Zima 1940 – 1941 byla bohatá na sníh. Napadlo ho 2 až 4
metry. Na uvolnění silnic byla nařízena pracovní povinnost. Pod tíhou sněhu se
probořila střecha dřevěného sálu u Sola. Stavba už nebyla obnovena, a tak
středisko lidové zábavy, které bylo zřízeno už v roce 1848 (střelnice,
taneční zábavy, divadlo) vzalo za své.
Ještě 9. dubna napadlo tolik sněhu, že
nejely autobusy. Silné mrazy byly ještě 20. května. Koncem roku,
v prosinci, po sněhových vánicích byly silné mrazy.
V lednu byla zřízena v Jimramově obecní
hospodářská komise, která měla vymáhat od hospodářů dodávky. V červenci
bylo nařízeno dodávat všechno nadojené mléko do mlékárny.
Požár zámecké sýpky
16. února 1941 vyhořela sýpka zámeckého
velkostatku postavená z bývalého pivovaru. Shořely zásoby obilí a jiných
hospodářských potřeb.
Jednalo se o stavbě koupaliště v Kotkovici. Proti se postavil mlynář Ludvík Kraus a ze
stavby sešlo.
V měsíci květnu byla nákladem 1538
protektorátních korun (K) provedena úprava parku kolem pomníku padlých vojínů.
V květnu 1941 byly občanům vydávány
poukazy na boty. „Poukazů málo – boty žádné“ konstatoval kronikář.
18. července se museli starostové obcí
dostavit do Nového Města, kde dostali (a zaplatili) plátěné pruhy
k vyvěšení na veřejných budovách s nápisem „Vítězíme na všech
frontách“.
13. července byl posvěcen nový kříž na
Prosičce, postavený místo starého (dnešní vyřezaný J. Urbanem byl postaven
v roce 2003).
Stavba mostu na Poličku u mlýna započatá
v roce 1939 byla pro nedostatek materiálu zastavena.
Belcrediové nechali postavit pro lesní
zaměstnance dům č.p 268 (dnes Borovských).
Továrna židovské rodiny Haasů
v Panské ulici byla arizována – za správce byl dosazen Vilibald Kraus.
Na Borovnické ulici se stavěl dům č.p.
260 (dnes Šafrovo).
16. února 1941 byl na novoměstsku
uspořádán závod v běhu na lyžích na 50 km Hančův memoriál (Krkonoše byly v zabraném).
Trať procházela jimramovským náměstím – občerstvovací stanice.
V červnu 1941 byla úplně zastavena
výroba v textilce na Benátkách. Všichni zaměstnanci byli propuštěni. Byla
již přechodně zastavena i v roce 1940 po odchodu majitelů – židovské
rodiny Lew-Beerových do zahraničí a převzetí do německé správy.