Výstavba továrny v Benátkách 1906 – 1907

Firma Löw-Beer ze Svitávky hledala v roce 1905 místo pro postavení filiálky své textilky. Rozhodla se postavit tkalcovnu v Jimramově.

Pohlednice z roku 1909

Na jaře roku 1906 se objevil továrník Löw-Beer ve svém automobilu v Jimramově, společně s faktorem Janem Chrištofem hledali nejvýhodnější místo pro stavbu továrny. Vyhlédli si pozemky Josefa Bukáčka z č.p. 67 (proti dnes již zaniklému zahradnictví). Místo bylo také výhodné vzhledem k blízkosti řeky Svratky k využití vodní energie. Odpor obecních radních však jejich plán zmařil. Löw-Beer se proto poohlédl po jiném pozemku na parcele č. 821 na trhonickém katastru, který patřil Josefu Čermákovi z Jimramova č.p. 15. Tento pozemek těsně přiléhal k několika domkům osady Benátky. C. a K. okresním hejtmanstvím v Poličce pod č.j. 10985 byl vydán edikt, v němž bylo psáno, že firma Löw-Beer předložila u tamního úřadu projekty se žádostí, aby jí bylo uděleno povolení ke zřízení tka1covny a vodovodu a k odběru vody z řeky Svratky v Benátkách. Tento edikt byl vyvěšen 19.8.1906 v Obecním úřadě v Trhonicích za tehdejšího starosty Petra Puchara. To byla první listina, která seznámila veřejnost s výstavbou továrny v Benátkách.

Téhož dne se konalo v Trhonicích veřejné zasedání, tam se dostavili i benátští občané - Filip Kadlec, Josef Procházka, Alois Semelka, Jan Kocanda, Josef Boháč, Josef Klukan a Václav Krištof, aby projednalo záležitost se založením tkalcovny. Nikdo neměl námitek proti stavbě, jen obyvatelé Benátek žádali zachování stezky široké 2,70 m za jejich domky, neboť Svratka ještě nebyla regulovaná a při jarním tání i velkých deštích se rozvodňovala do velké šířky. Stezka měla sloužit k vynesení nejnutnějších věcí z domků při povodních. Někteří představitelé Jimramova měli obavy, aby nebyla znečišťována řeka Svratka, ale když je Okresní hejtmanství v Novém Městě na Moravě 21.8.1906 ujistilo, že voda bude použita pouze pro pohon parního stroje, souhlasilo i jimramovské obecní zastupitelstvo 3.9.1906 s výstavbou závodu.

Zajímavostí však je, že už 12.8.1906 bylo započato se stavbou, jak se píše ve stavebním deníku firmy Veselský z Jimramova, která byla stavbou pověřena. Tam se také píše, že sám pan továrník Löw-Beer přijel určit 19.8. na staveniště, jakým směrem bude budoucí stavba orientována.

Do konce srpna 1906 se prováděly další výkopové práce pro stavbu továrny. Odkopávka zeminy pro výstavbu, tzv. planýrka, činila 249,53 m³ . Vykopávka pro základy hlavní budovy a kotelny, pro základy podpůrných pilířů a komína dělala celkem 1158 m³.

Začátek stavby

Stavba střechy tkalcovny

Během září se kopou základy pro kotelnu a kouřovod a ihned se vyzdívají, provádí se také klenba kouřovodu. Cihelné zdivo rychle pokračuje jak na správní budově, tak na stavbě tkalcovny. Od 10. do 25. září jsou zemní i stavební práce ztíženy dlouhotrvajícími dešti. 28. září přichází stavbu zaměřit geometr, jemuž pomáhají tři místní dělníci - Klapálek, Bednář a Rasbier. Všichni tři dohromady dostali za 1,5 dne mzdu 2,70 K.

V měsíci září a listopadu (do 29. 11.) byla zastřešena, omítnuta a obílena správní budova, položeny podlahy a dlažby ze šamotových dlaždic, položeny schody až na půdu, provedena instalace splachovacích záchodů i vnitřní obílení místností. Současně s tím byla vyzděna, zastřešena a omítnuta kotelna. za 1 m² dvakrát bílený včetně materiálu se platilo 12 haléřů. I když mrzne, práce pod střechou pokračují nerušeně dál. Dělají se omítky v tkalcovně, která má plochu 793 m², za 1 m² účtuje firma panu továrníkovi 65 haléřů.

Do konce prosince 1906 se začisťují betonové stropy v tkalcovně o ploše 1336 m² a chystá se vykopávka základů pro parní lokomobilu, která má být ještě do konce roku přivezena z poličského nádraží.

Čtyři tesaři po deset dnů zpevňovali mosty v Korouhvi a v Benátkách. Přeprava lokomobily se uskutečnila právě na Štědrý den 24. 12. Protože bylo hodně sněhu, vypravilo se 14 mužů s lopatami k Poličce, kde měli zabezpečovat cestu sněhem těžkému nákladu. Lokomobila se přepravovala na trojích saních, protože tak bylo její těžiště níže, než kdyby se přepravovala vozy. Skládala se z žárotrubnatého kotle o výhřevné ploše 53 m² a dvouválcového parního stroje s kondenzací o výkonu 150 HP. Jejím výrobcem byla brněnská firma Brandt a Thuillier.

Dovozem lokomobily byly práce na nové továrně naplánované na rok 1906 splněny. Také v Jimramově se mnoha rodinám o Vánocích 1906 žilo veseleji, protože byla stálá práce - základní zdroj obživy.

Ještě na závěr několik čísel ze stavby továrny v roce 1906. Za čtyři měsíce výstavby by 10 dodáno z okolních cihelen přes 214 000 ks cihel a to:

z jimramovské cihelny 129430 ks, z korouhevské cihelny 28 850 ks, z poličské cihelny 33 450 ks, z dalečínské cihelny 20 972 ks, ze Sulkovce 1 500 ks,celkem 214202 ks pálených cihel.

Za 1 000 ks cihel i s dovozem se platilo 40 korun, od dovozu 1 000 cihel se platily 4 koruny. Většinu cihel na stavbu přepravil povoz pana Chrištofa, pozdějšího ředitele továrny.

První polovina roku 1907 byla v novém závodě ve znamení usilovné práce. Firma Veselský staví dvě budovy - sklad příze a stáje pro dva páry koní s bytem pro kočího a přilehlou kolnou pro seno a slámu.

Sklad příze byl stavěn z lomového kamene, cihly byly použity jen na obezdění dveří. Půdorys budovy byl 45,4 x 11,1 m. Dřevěná vazba stála 3275,61 K. Podpůrné sloupy vazby byly dřevěné, podlahy z pálených dlaždic. Sklad byl rozdělen na tři nestejně velké části, měl čtyři vchody opatřené posuvnými vraty z vlnitého plechu. Přirozené osvětlení zajišťovalo sedm světlíků ve střeše. Za omítnutí kamenného zdiva se platilo 70 haléřů na 1 m², plocha omítek činila 1219,32 m².

Byt kočího a konírna s přilehlou kolnou obsahovaly 93 m³ cihelného zdiva, za 1 m³ se platilo 18 K, plocha vazby činila 145 m 2. Za položení 1 m² dřevěné podlahy se účtovalo 3,10 K.

Poslední stavbou provedenou firmou Veselský v roce 1907 byla stavba hnojiště. Vykopávka s betonovým vyzděním stěn a dna o rozměrech 2,6 x 2 x 1,3 m stála celkem 175,42 koruny.

Celkem dostala firma Veselský za stavební práce zaplaceno: v roce 1906 28 830,87 K v roce 1907 16087,40 K, celkem tedy 44 918,27 K

V této ceně nejsou zahrnuty výdaje za betonové stropy tkalcovny, světlíky, asfaltové střechy a hlavně za 25 m vysoký komín, jehož stavbu provedla vídeňská firma specializovaná na stavbu továrních komínů. Kromě dokončovacích stavebních prací brněnská firma Brandt a ThuilIier usazovala parní lokomobilu a v tkalcovně se stavělo šedesát anglických tkaIcovských stavů s horním prohozem, tzv. fackovaček. Prvním mistrem tkaIcovny byl Adolf Chalupník, který měl tkalcovskou školu. Prvním upravovačem byl benátský občan František Procházka a druhým Šplíchal z Jimramova.

V létě 1907 postoupily montážní práce tak daleko, že firma Moss – Löw-Beer, továrna na sukno ve Svitávce, podala žádost na Okresní hejtmanství v Poličce o kolaudaci továrny.

C.K. Okresní hejtmanství v Poličce dne 1.7.1907 pod číslem jednacím 8905 sděluje: K žádosti Vaší, podané na zdejší úřad, udílím na základě výsledku komisionelního šetření a jednání, dle předpisu článku 25 a 26 živnostenské novely ze dne 15.3.1883 číslo 39 říšského zákona a pak článku 17 a 83 zákona o právu vodním ze dne 28.8.1870 Č. 71 zemského zákona ze dne 3,9,1906 konaného. Živnostenské schválení ke zřízení mechanické tkalcovny na pozemku Č. kat. 821 osady Benátky obce Trhonic, avšak jedině toliko za následujících podmínek: následuje 31 bodů na třech stranách zápisu, kde jsou např. požadovány bezpečnostní kryty a ochranné žebříky pod hnací řemeny, průchody mezi stroji a podobné dodržování bezpečnostních předpisů a nařízení. Tak bylo slavnostně 30.7.1907 uděleno dle III. odstavce živnostenského řádu povolení k provozu továrny.

Použit materiál, který z kroniky továrny vypsala Mgr. Věra Křížová a zveřejnila v Jimramovském zpravodaji 1998.