Kronika Jimramova

        Josefa Pavelky                                     

Jak to vypadalo v Jimramově v létech 1582 až 1618

Moderní, třeba tzv. propisovací nebo americké účetnictví jest jistě velmi pěkná vymyšlenost, ale dostane-li za 350 let některý kronikář do ruky pečlivě vedenou účetní knihu z roku 1950, nevykouká z ní nic, jen číslice. Já však mám před sebou 18 „účetních knih“ tj. těch, které se ze 36 knih od r. 1582 do r. 1618 vedených různými „hospodarzi misteczka Gimramova, kladoucích poczet, ze wseligakých przíjmův obeczních i také z nich vydánij“ v obecním archivu zachovaly. Jest to 19 obyčejných sešitků o 8 – 10 listech z hrubého, ale čistě hadrového papíru sešitých, a při povrchním pohledu na ně nikomu nenapadne, co vše se z nich dověděti může. Staří jimramovští obecní hospodáři, později purgmistři a posléze i primátoři zvaní, nebyli skoupí na slovo a tak nám, kteří jejich zápisy pečlivě prohlížíme, objeví se před očima dosti jasný obraz doby té.

A tak, konče úvod svůj, odhrnuji neprůhlednou oponu dávné minulosti, aby ti, kteří zájem o to mají, se mnou v doby minulé nahlédnouti mohli.

Jimramov, založený brzo po roce 1260 Jimramem z Kamene jako tvrz zvaná Jimramov hrádek, jest v době o kterou se jedná tj. 1582 až 1618 městečkem, majícím od r. 1537 výroční trhy a užívajícím městského znaku i pečeti. Do roku 1582 drží Jimramov Vratislav z Pernštejna, od r. 1582 až 1588 páni Jan a Maxmilián z Pernštejna. A právě do této doby spadá počátek našeho vypravování.

Jimramov byl v té době velkou osadou, měl 72 usedlostí, gruntů, podsedků, chalup, jak o tom svědčí purkrechtní kniha z r. 1597, o níž bude ještě řeč.  Měl kostel, faru, školu a hřbitov. V účtech nachází se jméno kněze Jana, který jest zde ještě r. 1589. Jest to jediný z kněží, kteří v Jimramově trochu déle vydrželi. Jimramovští byli náboženství pod obojí a jak se zdá, nestarali se nijak o blahobyt svého duchovního pastýře. Aspoň v účtech není zmínky nikdy o platu kněze – a rektora. Oběma sice dávalo městečko o výročních svátcích a posvícení na přilepšení za 10 grošů masa, ano dokonce jedenkrát knězi Janovi, když chtěl na jinou faru odejíti dáno i pivo a bečička soli, ale o platu není nikde nic. Kněze musili si vydržovat věřící desátky a platili mu jen za církevní úkony, tj. křtiny, svatby a pohřby. Rektora platil farář. Že z těchto tučných prebend ani kněz Jan, ani rektor Matyáš neztloustli, uvěří snad každý.

Jimramovský kostel stál na místě nynějšího kostela katolického, byl v této době kostelem pod obojí. I o tom je řeč v účtech. Kupovalo se před hlavními svátky, kdy věřící k stolu Páně přistupovali, víno k posluhování. Kostel i se  zvonicí byl dřevěný na kamenné podezdívce. O dláždění kostela je zmínka teprve v roce 1615. V roce 1612 koupen velký zvon, který na věž vytahován byl „rumpauchem“. Kupují jimramovští zvony v roce 1590, ale to byly asi zvony menší. Na věži jsou také hodiny za jichž „spravování“ obec platí. K hodinám i zvonům kupuje obec provazy a šňůry. V kostele zřízena r. 1612 druhá kruchta tzv. literácká a v ní „pulpit“ pro kancionály. V kostele byla „archa“,  tj. oltář.

Kolem kostela byl hřbitov ohražený zděným plotem, krytým „kúrkami“. Nevěděl jsem co to je, až jiný zápis mi to osvětlil (Ve spisech Jiráskových našel jsem tento výrok). Kúrky dělal pekař a železné formy na ně mlynář! Byly to tedy hliněné „prejzy“, které pekař formoval v žel. formě a snad i vypaloval. Tento ryze český název prejzů je snad dosud neznám. Prejzy skutečně vypadají jako kusy kůry ze stromu oloupané, kterých se také ku krytí střech užívalo. Ten mlynář byl všeumělec, poněvadž lil i mosazné „pánvice“ tj. ložiska pro zvony.

Ještě v létech 90. století devatenáctého byly kolem nynějšího kostela katolického staré zámečníky uměle zhotovené kříže, které při dělání „pořádku“ kolem kostela byly dány do starého železa.

Vlevo u schodů vedoucích od kostela  do městečka byla již v té době fara (č. 72) a s ní v jedné budově škola, o jichž udržování jimramovští vždy dbali. Také útraty, vzniklé pohoštěním pana děkana r. 1602,  zaplaceny z obecní pokladny, neboť stojí psáno: „V pondělí po svatým Havlu, když pan děkan navštívil správce našeho duchovního (kněze Šebestiána) utraceno s ním, nejprve Škorpici dáno na jídlo 8 grošů a za pivo 12 grošů. Přitom také jedno kuře 1 groš 2 denáry.“ I na rektora si opatrní hospodáři vzpomněli a to r. 1611, o čemž čteme: „k veselí Pavla rektora dáno jemu půl telete, 17 gr. bílých“.

Když r. 1609 koupena pro faru nová budova (nyní čís. 24), zůstala škola ještě rok v budově staré. R. 1609 však sedlišťský mlynář Klečka svým nákladem vystavěl pro školu domek (nyní čís. 72), který je dosud v původní podobě zachován. Tam byla škola jimramovský až do r. 1801.

V účtech zjistil jsem některá jména kněží a rektorů – těchto obyčejně jimramovští nejmenovali.

Kněz Jan působil zde v létech 1582 – 1589. R 1590 nacházíme zde jméno kněze Mikuláše. R. 1591 jedná se o ustanovení kněze Kašpara, „kterýž má u nás farářem ode dne svatého Jiří býti“. Byl-li zde ustanoven, není tam zapsáno, ale v roce 1597 nacházíme opět jméno kněze Mikuláše. V roce 1598 jest jmenován kněz Šebestián. R. 1611 nacházíme jméno kněze Tomáše. Jména rektorů v účtech se obyčejně neuváděla, ale nachází se tam přece: r. 1586 jméno rektora Matyáše, r. 1611 rektora Pavla, r. 1612 rekt. Daniela, r. 1613 rektora Ondřeje, kterýž současně obecním písařem byl a r. 1618 písaře Matěje, který byl asi též rektorem.

Zato v každých účtech uvedena jsou jména „hospodářů“,, později „purgmistrů“ a „primátorů“ a v účtech před rokem 1590 i jména „purgmistrů“, kteří vedli účty v obecním pivovaře. Jsou to.

V roce 1582 Jan Markův, hospodář městečka. Pivovar vedou purgmistři : Jiří Korha, Jan Markův, Martin Škorpík, Ondřej Vosmek, Jiří Mlynář, Jan Řoun a Jiří Toman. 

Léta Páně 1586 byl hospodářem městečka Jan Šťastný. V pivovaře hospodařili pergmistři: Jiřík Suchánek, Karel Mlynář, Duchek Řezník, Jan Ptáček Blažej Bednář a Martin Klečkův.

Léta Páně 1587 zůstávají hospodář i purgmistři stejní.

R. 1588 stává se majitelem panství Pavel Katharin z Katharů.

R. 1589 celý Jimramov vyhořel. Téhož roku uzavřena  přátelská smlouva mezi panem Katharinem a občany jimramovskými. Jimramov daroval panu Katharinu  obecní pivovar (který nemohli znovu postaviti). Pan Katharin osvobodil Jimramov od robot a pomohl jimramovským postaviti r. 1593 rathaus (radnici). Sám postavil v r. 1593 dvě křídla nynějšího zámku, který stal se jeho sídlem, místo Dalečína.

Tolik praví dějiny. A nyní vraťme se zase k účtům.

Páni hospodáři měli mnoho velmi různých záležitostí na starosti, což se obrazí v zápisech účetních. Musili hraditi roztodivná vydání, a proto musili míti také příjmy. Jaké příjmy měli?

Účty vykazují příjmy:

1. z gruntů

Do obecní pokladny platili majitelé některých jimramovských i okolních vesnických gruntů ročně určité obnosy.  Snad to byly vejtrunky (úroky) z peněz jim obcí na grunt zapůjčených

2.  z pivovaru

   do roku 1590 jako výdělek na prodaném pivě

3. ze soli

   Obchod solí byl výsadou městečka. Sůl kupovalo městečko od místních formanů i od formanů z okolních (Sedliště) i dost vzdálených obcí, od nichž zvláštní, obcí vyslaní poslové sůl nakupúovali. Sůl pak byla obcí s výdělkem prodávána spotřebitelům. Sůl se přivážela v bečičkách.

4.  z chalup na obci postavených

   Chalupníci, později se usadivší, postavili si chalupy na pozemcích obecních a musili potom z pozemku obci platiti

5.  z obecního rybníku

   za prodané ryby

6.  z obecní lázně

Lazebník Jan Kroupa platí nájem

7.  z kopanin nájemné

8. úroky ze zapůjčených peněz

Později přibyl

9. příjem z mostu (mostné)

10. příjem z vína

11.  nájemné z „Rathausu“

12.  nájemné ze dvou mlýnů

Výše příjmů nebyla vždy stejná, měnila se podle toho, jak se měnily zdroje příjmů. V roce 1582 činil příjem 89 kop 48 grošů 1 denár počítaje na groše bílé. V létech pozdějších příjmy značně se zvýšily a dosáhly výše několika set kop.

Příjmy ty byly jistě značné a bylo jich třeba, neboť vydání byla značná.  Mělať obec každoroční vydání s udržováním svých budov a jiných zařízení. Tak shledáme, že obec spravovala školu, mosty, obecní hodiny. Zvlášť velké vydání měla obec r. 1586 s přestavbou obecní  lázně. Lázeň stávala u řeky Fryšávky tam, kde jest nyní domek č. 53. Není to dlouho, co se tam říkalo „u lázeňských Vendolských“ (od r. 1711). Lázeň jako všechny tehdejší stavby jimramovské byla dřevěná – roubená, uvnitř hlínou vymazaná. Tuto práci konali lidé, kterým se říkalo „mazáci“. Uvnitř domku byla pec zděná  a v ní vsazená kovová „pánev“ na ohřívání vody. Od řeky byla lázeň zděná. V lázni byly též „postele“ – asi pryčny. Důkladná oprava lázně uvnitř i venku stála 7 kop 8 grošů.

 Druhá budova, která si vyžádala velkého nákladu, byla obecní radnice „Radhaus“. Nezachovaly se však účty  (+) nákladu, jež si vyžádala tato stavba. Jsou zde účty za jakési dodělávky této stavby – staví se kuchyně a kamenice – (snad klenutá kamenná komora „kvelb“). R. 1600 platí obec malíři od „vyrejsování“  radnice, r. 1601 koupen zvonec na radnici z Mor. Třebové a sirotčí truhla. Zvonec se asi jimramovským nelíbil, protože jej brzy veze rektor do Mor. Třebové zpět k výměně. Jest zde první zmínka o klice (klúčka) u dveří, dosud se mluvilo se pouze o „peklici a řetězu“, jimiž se dvéře zavíraly. Byl zde malíř z Mor. Třebové – snad rejsoval radnici. Místo části nájemného převzala obec r. 1602 od nájemce Jana Rathauského (nájemci radnice jmenovali se tehdy Rathauský) měděný hrnec „kterýž posavaď v témže Rathausu v kamnech zůstává“.  

(+) Poznámka na okraji: Účty jsem dodatečně nalezl.

R. 1612 pořízeny do Rathausu 3 stolice a dlouhá stolice do síně. R. 1590 opět velkým nákladem opravována lázeň obecní.

Stálých oprav vyžaduje obecní šatlava (kamna, okna, dveře). Byli v ní asi vězňové neposední a proto pořízena byla nová kláda s děrami okovanými a zámkem, v níž asi vězňové, zvláště neposední, usazeni byli. V šatlavě panoval obcí placený „šerha“. Též i jiná? pro šatlavu potřebná, byla pořízena -  byla to troje pouta. Jak je vidět, předkové naši si potrpěli na kázeň a dobré mravy. Později se o tom dovíme více.

R. 1597 zřizuje obec svoji pazdernu (sušírnu lnu). V létech pozdějších jest pazderna často opravována.

Z veřejných zařízení má obec nejvíce vydání se zřízením a udržováním kašny na náměstí (rynku). Kašna dřevěná , od bednáře zhotovená, často teče, roury dřevěné, které vrtají místní i cizí „trubaři“ z klád borovicových, často hnijí, nebo zamrznou. S kašnou takto udržovanou od těchto dob až do konce století 19. jest mnoho starostí a vydání. Voda do ní vede se dřevěným potrubím z řeky.

Poznámka na okraji : Obecní vodák měl stálý plat.

Jiné všeobecně prospěšné zařízení zřizuje obec r. 1590. Jest to obecní studna s rumpálem (v místě proti č.p. 90).

Stálá vydání má obec s mosty a lávkami, které jsou skoro při každé bouři  a zvláště při jarních povodních poškozovány a odnášeny.

Také obecní rybník vyžaduje nákladu za „plod kaprový a jelcový“, který jest kupován z Dalečína. Též karasi a plod míchaný byli nasazováni.

To byl asi všechen náklad věcný. Nyní však přijde ještě náklad osobní nade vše očekávání velmi rozmanitý. Stále placených úředníků a služebníků obec neměla vyjma obecního písaře a šerhy. Nikde v obecních účtech není zmínky, že by pan primátor, nebo purgmistr za svou funkci byl placen. Ani kněz, ani rektor nedostávali plat od obce. Jen ve výjimečných případech ku př.: R. 1602 „Auřad, chodíce z Poručení Pánů Poručníků do Brna na cestu jim dáno ...“. Tedy tyto veřejné funkce byly čestné. Nejvíce nákladu vyžadovaly v době pernštejnské výdeje spojené s návštěvami „pana ouředníka pernštejnského i jiných služebníků“, s kterými se vždy nějaké groše utratily. Velké bylo též vydání na posly, kteří v záležitostech obce i J. M. Pána vysíláni byli. Sem patří též vydání vzniklá s vysíláním poslů pro sůl a těch, kteří různé provinilce hledali. Jeden posel pověřen byl zvláštním úkolem, tj. přivésti Černého myslivce z Fryšavy, aby zabil zvíře (1562 – pozn. na okraji). Posel myslivce přivedl a ten to zvíře skutečně zabil, za čež obdržel odměnu 1 kopu gr. Co to bylo za zvíře, to v účtech nestojí. Druhé zvíře zabil myslivec Vítek r 1587, obdržel odměny 1 kopu gr. R. 1597 koupila mu obec ručnici za 2 kopy. Byl tedy Vítek jakýsi městský myslivec, ale r 1613 jdou poslové opět pro myslivce Jakuba do Kunštátu.

Mnoho nepříjemností a vydání měla obec v létech 1597 až 1603. V tu dobu za války Rudolfa II. s Turky (kolem r. 1600) procházely Jimramovem větší i menší oddíly „drábů“ (trabantů), kterým obec dávala fedruňk, tj. peníze, oves víno pivo a jednou i hrnec másla. Byly to zbytky z rozbité armády, která před Turky z Uher utíkala. A za nimi brzy přišly jiné osoby stavu kněžského i rytířského, které z Uher prchaly a po městech žebraly. Zápisy praví: „Knězi jednomu Sauc od nepřítele Turka z fary v Uherské zemi vyhnán majíc slušnou žádost dáno jemu ...“. I jiní knězi „zajatí od Turků a Tatarů“, i jeden žebravý student prošli Jimramovem. Též „jednomu člověku stavu rytířského, který se od Turka se synem vyplatil“, dán fedruňk. Nějak často chtěl po obci fedruňk pan Polc z Polcenstejna, který si sem poslal třikrát služebníka svého pro pomoc a fedruňk. Mnoho ještě lidí procházelo Jimramovem žebrajících o podporu, aby se mohli od Turka vyplatiti. A Jimramovští dávali stále, neboť ono lidé „měli Jistotu“, tj. jakýsi průkaz. Ještě roku 1613 poskytuje obec fedruňk „drábům osmim, když šli do Slýzka“ a ještě čtyřem tlupám drábů, jedné 40 mužů čítající, pak zase fedruňk panu Jiříkovi Jetřichovi Mlazovskému, mnoha pohořelým i těm, kteří se od Turka vyplácí. Obec dává fedruňk i rektorovi bysterskému na veselí svatební, přispívá na stavbu kostelů (Broumov), obec platí a platí a má peněz stále dost (v roce 1611 zůstává obci po zaplacení všech vydání čistých 273 kopy 3 groše bílé a 1 denár).

Obec však dala také J. M. Pánu Petru Katharinovi z Katharů, synu Pavla K. z K., který v Jimramově nebydlil (bydlil v Kunštátě) darem k veselí (svatbě) 3 skopce a J. M. paní stučku kmentu. Cena v účtech uvedena není. Kromě toho jel z Jimramova forman vedený poslem, který měl cestu ukazovat do Jihlavy pro „staré pivo“ na veselí.  V roce 1618 dána J. M. Pánu sůl do kuchyně a dvorů za obnos 29 kop 8 gr., tedy asi značné množství.

Účty při příjezdu kněze Kašpara 1591 a Dobiáše 1601 platí obec. Též za přivezení rektora Daniela z Poličky a rektora Ondřeje ze Sebranic. Též pro potřeby J. M. vozili formani jimramovští na náklad obce. Ale opatrní hospodáři jimramovští mají stále peněz dost, neboť je ukládají na hypotéky. Tenkrát se tak ovšem nejmenovalo. Obec „kupovala peníze“ tj. pohledávky jednotlivců na místních i vesnických gruntech. To dělo se velmi často. Za zprostředkování takové koupě obec zprostředkovateli zaplatila.

Za přísného režimu majitele panství pana Viléma Dubského a hlavně jeho příbuzného Jana Dubského, který v Jimramově vládl, přestávají se objevovati potulní žadatelé o fedruňky. Zato přibylo obci mnohé vydání s výkony spravedlnosti prováděnými mistrem popravním a s hledáním různých provinilců zvláštními posly.   Tak r. 1611 placeno od hledání Káči, která „byla ušla z dvoru panského“, též r. 1613 hledají se různí provinilci, r. 1616 hledal mistr popravní Jana Pekaře z „Austupeček“. Často utáceno s mistrem popravním při vykonávání exekucí. (Jimramovští konšelé měli právo soudu hrdelního. Rozsudky potvrzovala vrchnost.)

Páni konšelé a J. M. Pán, který byl přísný puritán, měli především svrchu na dívky lehkomyslné a povětrné a stíhali je velmi přísně. Tak byla mistrem popravním r. 1611 vymrskána dle soudobého zápisu „ta kurva z Čech“, téhož roku utracena dcera Jiříkova ze Strachujova, r. 1612 utraceno s mistrem popravním při exekuci nejmenované osoby ... gr.  R. 1615 útrata za vymrskání Včelovy dcery, téhož roku za stravu, co jest rathauský Mikuláš tomu kočímu, co jest oběšen dával, a opět mistru popravnímu, když Cykánka stínal. R. 1616 za vymrskání dcery Relinkovy a vyvedení Sedláčkovy z města, za vymrskání děvky pana Španovského, za utracení Jana Pekaře z Austupeček (snad Hustopeče). R. 1617 za vyvedení Kubicové z Unčína z města a vymrskání Šklubalové ze Spělkova. 1618 za utracení Lídy z Pavlovic (pro krádež šatů) a za utracení Václava Čedíka.

K popravám scházelo se asi dosti obecenstva, neboť musil tesař Janek udělati „šraňk“  pod horou šibeničnou (Padělek nad měšťanskou školou). Měla asi tenkrát veselá děvčata zlé časy, neboť takové vymrskání mistrem popravním, které v důsledcích freje následovalo nebylo asi tuze příjemné.

O jarmarcích, které se tenkráte dvakrát ročně konaly, měla obec vydání také. Platila „šerhovi“  a kostelníkům od vyzvánění „freylingu“, což bylo znamením počátku  a konce trhu (Cizí kramáři směli prodávat teprve po zvonění anebo vystrčení korouhve – freylingu. poznámka na okraji). V roce 1616 se freyling nevyzvání, ale vystrkuje. Čteme totiž zápis: „Kováři a kameníkovi od peklic a od vyřezání pro ně dír v „planýři“ co se freyling vystrkuje. Tedy místo zvonění na kostele, které asi puritán Jan Dubský zakázal, vystrkovalo se na planýři jakési znamení. Je-li název planýř totožný s pojmem pranýř není mi známo.

Dále dovídáme se, že obec upravovala svým nákladem cestu u tvrzi, hrádku Jimramova, která tenkrát ještě existovala, v roce 1617 vylamuje kameník cesty na horu šibenní a na tvrzisku.

R. 1612 postavena nová kašna a udělána koryta do „Weycochu“ od kašny, r. 1617 dělán haltýř, aby se voda do trub scházela a r. 1618 dáno za plíšek na troubu, kady voda do ní jde, aby neřád nešel....

R. 1613 mluví se poprvé o přestavbě peci v cihelně. R. 1615 o stavbě chlebných krámů z prken), o pile u dolního mostu a 1616 o lávkách za mlýnem horním.

R. 1612 koupen obcí „postav“ sukna „na vojáky“.

R. 1605 platí obec za předělání obecní pečeti (3 kopy 10 gr 1 d). Pečeť tato se r. 1618 opět spravuje. Ročně se kupují vosk černý na pečetění a papír pro obec. písaře ( Z papírny v Dalečíně pozn na okraji).

Pozoruhodné jest, že tenkráte již dělali hospodáři města reklamu svým jarmarkům, neboť „dáno do Olomouce impressorovi, aby jarmark do minuc (kalendáře) vložil...“

K obci zakoupen též „Sněm“, tj. úřední list.

R. 1618 jest první zmínka o svátku Mistra Jana Husa.

To je asi záznam všech důležitějších událostí jak se jeví v účtech obecních.

Nyní se podíváme do účtů zádušních (kostelních), kde jsou záznamy týkající se kostela, fary a školy – ovšem i kněží a rektora .

Zádušní účty vedeny jsou zvlášť teprve od r. 1560. Před tím platila vše obec. Záduší má příjem také z gruntů, pak ze sbírek konaných v kostele, z darů a odkazů a konečně z krav. Koupili totiž opatrní hospodáři ze zádušních peněz krávy (stálať  tenkráte kráva 30 – 50 grošů) a tyto krávy půjčovali chudým lidem za určitý poplatek, který plynul do pokladny zádušní kam také přišly peníze za prodaná telata. Toto zařízení bylo výhodné pro pokladnu zádušní. Kravám těm dostalo se jména železné krávy.

Hlavním vydáním byly opravy fary, školy a jejich zařízení, dále potřeb kostelních jako vína k posluhování, mýdla k praní kostelních  rouch, mouky na oplatky, vosku na svíce. Pravidelně dáváno knězi a rektorovi na pivo o všech hlavních svátcích a posvícení, později jen o vánocích a velikonocích obyčejně 8 – 10 gr oběma dohromady.

R. 1598 vystavena u fary (č. 72) stodola a chlév. Kněz tedy hospodařil. R. 1599 zřízen ve stodole mlat. R. 1600 staví se ve škole komora a dává se rektorovi stoleček a stolice. R. 1601 – oprava kostela. Kostel se bílí a střecha pobíjí šindelem. Šíp nese tabuli z kostela malíři do Mor. Třebové. R. 1602 útrata při visitaci (viz. str. 4). R. 1608 opravuje se nová fara (č. 67). Škola zůstává ještě jeden rok v bývalé faře. R. 1609 staví sedlišťský mlynář Karel Klečka na tom místě školu novou, svým nákladem, v které se pak vyučovalo až do r. 1801.

Záduší, podobně jako obec, kupuje peníze (tj. hypotéky).

R. 1611 opravy nové fary (kamenné ploty, vrata a pod.). R. 1612 opravy v kostele (2 kruchty, obecní lavice, zděný plot u hřbitova krytý kúrkami  - viz str. 3). R. 1615 dělají se na faře „nový vejhledy“. R. 1613 pořízena do školy  nová „koutnice“, tj. almara do kouta.

To jsou všechny události, které tenkrát veřejnému zájmu se těšíly. Zapsali je ve výročních účtech obecní hospodáři, purgmistři i primátoři Jan Markuov, Jan Šťastnej, Marek Farářuov, Jan Ptáček, Martin Škorpík, Jiřík Korha, Jan Bernhartuov, primátor.

*****

Já pak po 333 letech vyhledal jsem zápisy  ty a v tomto článku přehledně sestavil.

Jos.  Pavelka , archivář městečka Jimramova

ZPĚT NA VÝBĚR KAPITOLY