Kronika Jimramova
Josefa
Pavelky
Soukromý i veřejný život našich předků
Svarby
(svatby)
Jest prastarým
zvykem provázeti tento důležitý krok v životě
lidském veselostí, čili, abych užil termínu
církevního, svatebním veselím. Po dojemných, pláčem nevěsty a maminky za
sborového doprovodu celého ženského příbuzenstva provázených obřadech
v domě nevěsty i v Chrámu Páně, muselo být na svatbě veselo a musilo
se tančit. Tančilo se buď v domě svatebním nebo
v hospodě. R. 1728 směly se muziky o svatbách odbývati
dle nařízení vrchností pouze v Panském domě. Při svatbách se hodně
jedlo a pilo. S velkou oblibou zpívaly se písně: Sivá holubičko, kdes byla? a Červená růžičko, proč se nerozvíjíš?. První
z nich je dokazatelně jedinou místní lidovou písní, druhá zpívá se nápěvem
zcela odlišným od stejné lidové písně české.
Přijela-li do
Jimramova venkovská svarba s opletenými
koňmi a rozmarýnou a bílými stužkami vyšňořenými svarebníky,
nepřijela nikdy ani pomalu, ani potichu. Zpěv a výskání svatebníků
přilákal vždy mnoho obecenstva zvláště malého a rozveselení svatebčané házeli
dětem „hřebíčky“. Byla to směs mátových penízků (fefrmínc),
hřebíčků (koření) a aby toho bylo víc přidáno slušné množství ševcovských
floků.
Na zpáteční cestě z kostela zatahovaly báby kostelní uličku
provazem, pentlemi ozdobeným a svatebčané, uctění přípitkem, musili se
vyplatit. Oslavné střílení, obvyklé dříve při slavných svatbách, bylo později
zakázáno. O svatbách bylo v Jimramově velmi málo lidových zvyků. Svatbu
řídila některá starší žena z příbuzenstva, zvaná „Stará svarbí“. Byli ovšem i mládenci a droužky. Za svatební
ozdobu užívalo se myrthy a bílých stužek. Rozmarýna
ještě při některých venkovských svatbách. Na svatební hostinu bylo zvykem zváti pana faráře, kaplana a varhaníka. Děti chodily „na čumandu“, na vesnicích stály hned za hosty v síni
hodovní, později očumovaly aspoň v síni domu,
nebo před vraty. Hospodyně podělila je koláči, jichž se na svatbu peklo velké
množství – v chlebové pekárně. V poslední době tento způsob pořádání
svateb úplně vymizel a na slavné svatby tam, kde dříve zvána byla celá vesnice,
zve se nyní jen přízeň a nejbližší známí. Nemůže si dnes nikdo dovoliti, aby na svatební hostinu věnoval tele, dvě
prasata, celé hejno husí, kačen a kuřat a mnoho másla, vajec, cukru a j. dobrot tak, jak
se to dělávalo dříve.