Kronika Jimramova
Josefa
Pavelky
Opsáno bez úprav - s případnými chybami.
Soukromý i veřejný život našich předků
Nový rok, bály a
taneční zábavy, masopust
Konec
občanského roku oslavován je v obou chrámech dne 31. 12. podvečer
děkovnými službami Božími. Pořádání Silvestrovských zábav bylo
v Jimramově dlouho věcí neznámou. Jen v hostincích se sešli denní
hosté, pro které hostinský ustrojil zvláštní „ouctu“.
Bývala to mísa nakrájené šunky nebo jiný nářez. Pivovary dávaly na Silvestra
pivo zdarma, a proto s denními hosty přišli i nedenní.
O půlnoci
přišel do hospody obecní ponocný v kožiše, ozbrojený halapartnou a
odpískal 12 hodin, načež povinšoval pánům sousedům šťastný a veselý Nový
rok. Pak nastalo všeobecné vinšování a přípitky. Toto loučení se Starým
rokem a vítání Nového roku bývalo mnohem veselejší, než několikahodinné
poslouchání nepodařených kupletů, kterému se dnes říká Silvestrovská zábava.
Prováděla se všelijaká šelmovství a jednou jedna veselá silvestrovská společnost
pojmenovala a tabulkami označila jimramovské ulice a různé budovy tak trefně,
že ani vážený pan starosta, jda na Nový rok ráno do kostela, nemohl se udržeti smíchy.
A o Novém
roce, to bylo teprv slávy a především vinšování.
Vinšovaly děti především rodičům, dědečkům a bábinkám, kmotříčkům a kmotřičkám,
žáci panu faráři, panu učiteli, úředníci panu hraběti i svým představeným,
učňové a dělníci mistrovi a mistrové, čeládka hospodáři a hospodyni, zkrátka
všichni navzájem vše nejlepší sobě přáli a dobrou vůli spolu měli. Na
potkání v ulicích i rynku se zdravili slovy „Šťastný a veselý Nový rok“ a
tiskli si vzájemně ruce.
Malí
gratulanti uměli sáhodlouhé vinše, které jim pan učitel napsal a které se tajně
doma naučili, nebo nenaučili. A když se takový gratulant zakoktal, dal se
obyčejně do pláče, no a tatínek, dědeček, kmotříček nebo pan farář řekl – no,
no, vždyť je dobře – já vím, co mi chceš říci – já vím, že mne máš rád a celá
gratulace skončila obyčejně se slzami v očích všech přítomných. (Čtenář si
povšimne asi, že v pojednání o koktajících gratulantech píši v rodě
mužském. Děvčata mívala vinše vždy dobře „našprtané“).
Pak bylo ovšem
nachystáno něco dobrého na stole – sladkosti pro mládež, něco ostřejšího pro
dospělé. Do malé dlaně vtiskl pak obyčejně oslavenec, když mu malý gratulant
dával „pac“, pěkný bílý stříbrňáček.
O novém roce
chodili přát kominíci, ponocný a později i listonoši roznášející blahopřání
tištěná na nástěnných kalendářích a v poštovních knížečkách. Nový rok
vůbec byl dnem vzájemné svornosti a dobré vůle. Škoda, že často jen nový rok!
Po novém roce
poctěny byly domácnosti vzácnou návštěvou tří králů, kteří se na své
diplomatické cestě stavili v Jimramově, aby i zde „štěstí a zdraví
vinšovali“. Za starších dob chodil v ten den také pan učitel po domech a
svěcenou křídou psal nade dveřmi příbytků ozdobným písmem K + M + B, začež koledou obdarován byl. Stanovená tříkrálová koleda
obnášela 120 koláčů, a proto s panem učitelem chodili žáci
s košem.
První neděli
po Třech králích začal masopust. Nebylo tehdy zvykem dříve než
v ten den tančiti a také povolení ku taneční zábavě záviselo nejen na světské, ale i na
církevní vrchnosti. Masopust byl nejen dobou veselí a tance, ale i dobou
svateb. Páni a popanštělí měšťané pořádali „bály“ nebo
„Kränzchen“ = Věnečky, při nichž se
tančily tance tenkrát moderní: polonaise, menuet,
galop, quadrille francaise, quadrille à la
cour, cotillon – později valčík,
polka a mazurka. Tančily s též tance žertovné kupř.: Tři tanečníci
vyzvali jednu dámu k tanci. Dáma zvolila jednoho z nich. Oba zbylí
provázeli tančící pár tím způsobem, že jeden z nich svítil jim na cestu
lucernou a druhý jim umetal cestu koštětem. Není mi známo byl-li
to samostatný tanec, nebo byl-li součástí cotillonu.
Poskytoval jistě dámě příležitost, aby svého vyvoleného veřejně vyznamenala.
Při těchto zábavách dbalo se velmi všech tehdy obvyklých forem života
společenského.
Dívky
nenavštěvovaly taneční zábavy samy, vždy v průvodu matky, nebo jiné starší
paní. Tanečníci byli vždy oděni černými šaty a měli bílé kravaty a bíle
rukavice. Neslýcháno bylo, aby se někdo o lepší taneční zábavě opil. Takový
člověk byl ve společnosti nemožný. Přes zachování těchto společenských forem
bývaly jimramovské „bály“ velmi veselé – neškrobené.
Dosti dlouho
trvalo, než se v Jimramově probudilo české národní vědomí a než toto
vědomí proniklo do zdejších zábav. Vždyť české divadlo se počalo
hrát v Jimramově teprve po roce 1870 a „Beseda“ se tančila poprvé
při národní slavnosti dne 2. srpna 1885!
Při tanečních
zábavách lidových tančily se horácké lidové tance: Mysliveček, Zahradníček,
Řeznická, Ševcovská, Židovská, Hubičková a Utíkej
Káčo!
Tehdejší
moderní tance přizpůsobil si lid podle svého. Tak Kupř. polonaise
se lidově jmenovala špacírpolka. Později do lidových
zábav pronikla polka, třasák, „kalup“, mazurka a posléze valčík – „tajč“.
Z tanců předměstských panoval jeden čas „šlapák“. S oblibou i
při lepších zábavách se tancovala „sousedská“, obdoba německého tance zvaného „Ländler“.
Sousedskou
muzikanti improvizovali z dlouhé řady písní lidových se sólovými vložkami
některého nástroje (obyčejně klarinetu nebo trumpety) mezi jednotlivými
písněmi. Hrála se obyčejně pozdě po půlnoci, když už měli tanečníci tančení a
muzikanti hraní dost. Vůbec musili tehdejší muzikanti umět improvizovat,
poněvadž při lid. zábavách byli placeni od kousku.
Tanečník postavil se před muzikanty obyčejně s plecháčem piva v ruce,
podal jej kapelníkovi, cvrnkl dvacetníkem na talíř muzikantský
a zazpíval svoji písničku, muzikanti vpadli a tanečník již se otáčel se svojí
nejmilejší v kole a ostatní s ním. U zdi blíže kamen zasedala „soudní
stolice“ bab, jejich přísně kritickému oku nic neušlo a které měly nesporné
zásluhy o to, že druhý den celá vesnice věděla, co se při „muzice“ stalo i
nestalo.
Zábava bývala
někdy klidná, někdy, když se chasa nepohodla (obyčejně pro děvčata) byla
z toho rvačka. A když se rvačka zákrokem starších občanů uklidnila,
tančilo se vesele dál.
V dobách
pozdějších pořádaly „bály“ čili „plesy“ různé spolky. Byly to: Katolicko politická jednota a Sbor dobrovolných hasičů.
Menší zábavy tzv. „Věnečky“ čili „Vínky“ pořádali Mládenci, Sousedé, Divadelní
ochotníci, Řemeslníci aj. Od r. 1918 přibyly k pořadatelům zábav
Tělocvičné jednoty Sokol a Orel. V nejnovější době pořádají se plesy
Všedělnické a koordinační, které jsou vlastně zábavami politických stran.
O lepších
zábavách hrávala hudba smyčcová (obs. malého
orchestru) – 6 lidových, za stara sextett nebo oktett, později neúplná hudba dechová. V nejnovější
době kvílí i u nás při každé zábavě „jazz“ sestávající asi z pěti
muzikantů s nezbytným saxofonem a bubnem.
Letošního roku
(1947) přišlo do módy bráti i na nejlepší zábavy
hudbu dechovou a tak bude letos hráti Národním
socialistům, Komunistům a Sociálním demokratům na „Koordinačním plese – turecká
muzika soudruha Buchty z Míchova.
Také všechny
společenské formality, dříve samozřejmé, byly nyní zavrženy a uviděti při nejlepší zábavě celou společnost opilých
mladíků není dnes vzácností.