Kronika Jimramova
Josefa
Pavelky
Soukromý i veřejný život našich předků
Vánoce
Než se kdo nadál byly vánoce. Prvním vánočním dnem byl Štědrý
den. V ten den podvečer měli evangelíci ve svém chrámu slavné vánoční
bohoslužby. Hlahol zvonu zval všechny do osvětleného chrámu a stará česká píseň
„Narodil se Kristus Pán“ zněla radostně tichým vánočním večerem.
Za starších
dob nebyl znám u nás stromek vánoční. Teprve kolem r. 1880 začali dětem strojiti vánoční stromky, ale jen v nejlepších
rodinách jimramovských. Dříve stavěly
s v katolických rodinách betlémy. Papírové figurky podlepené a
vystříhané, obarvené pestrými barvami byly mnohdy domácí výroby, poněvadž se
šetřilo každým krejcarem. Betlémy stavěly se buď ve světnici na skříni, nebo na
nějakém stolku na papírových skalách, na nichž rostly bujné palmy. Ve skalní
jeskyni byla svatá rodina s oběma z bible známými zvířátky. Nad
jeskyní vznášel se anděl, nesoucí stuhu s nápisem „Gloria in excelsis Deo“. V pozadí silhueta orientálního města s minarety a
fantastickými budovami a hradbami. Ze všech stran pospíchali pak k jeskyni
pastýři s ovečkami a psy i lidé všech národů a zaměstnání. I tři králové
z dalekých zemí vedeni zlatou kometou přišli se poklonit novorozenému
Spasiteli.
Betlém býval
osvětlen malou olejovou lampičkou a bylo pýchou celé rodiny, když se sousedé
přišli podívati na tuto primitivní krásu, která děti
v úžas uváděla.
Jinde stavěly
se betlémy do mechu, jenž na podzim byl kladen do okének chalup místo polštářů
„aby netáhlo“. K témuž účelu sloužily i slamníky přibité na dveře. Vůbec,
naši předkové si na větrání místností v zimě nepotrpěli a dle toho také
vypadala atmosféra ve světnicích chalup.
I tyto betlémy
za okny byly mládeží obdivovány. Dnes uvidíme u nás v domácnosti betlém
velmi zřídka a jsou nyní k dostání krásné umělecké betlémy. Inu, dnešní
mládež již takové hlouposti nebaví, teď panují lyže a hockey.
Poesie vánoc pomalu mizí.
Vánoční
stromky začaly u nás, jak jsem již dříve
podotkl, kolem r. 1880 a krásný ten severský zvyk rozšířil se brzy ve všech
domácnostech bez rozdílu stavu a náboženství tak, že dnes strojí se vánoční
stromek i tam, kde již nejsou děti. V prvních dobách nebylo ovšem těch
nádherných skleněných ozdob jak nyní. Vánoční stromky zdobily se pozlacenými a
postříbřenými ořechy, krásně zdobenými jablky, pomeranči. Na stromek se
zavěsily kousky doma pečeného cukroví, srdíček, koleček, hvězdiček, fíky i
bonbony v pestrém papíře zavěšené, perníkové figurky a několik kousků
pestře obarveného cukroví škrobového, zřídka kdy čokoláda. Na vršku stromku
byla připevněna hvězda ze zlatého papíru a celý stromek vyzdoben papírovými
řetězy, které si děti samy zhotovily. Svíčky přivazovaly se na stromek silnou
nití – svícnů nebylo. Malým dětem, které věřily, že stromeček jim přinese Ježíšek,
strojily se stromky potají, větší děti strojily si jej samy. Pod stromeček
kladly se dárky někdy cenné, jindy potřebné. Pro děti hračky, knihy a pamlsky.
I ten nejmenší dárek pod stromečkem byl každému milý. Obdarováni byli nejen
všichni členové rodiny, ale i čeleď.
Potom zasedli
všichni k večeři, která byla opravdu hojná. Štědrovečerní kapr byl sice u
nás vzácností, za to však býval obyčejně závin s jablky, hrozinkami a
mandlemi, hojně pocukrovaný, koláče, vánočka, cukrovinky, jablka, ořechy, fíky
a čaj. V chaloupkách chudiny byla to aspoň krupičná kaše s medem,
jáhlová se sušenými švestkami a koláče.
Po večeři
sedělo se v družném hovoru dlouho do noci, popíjel se čaj, prováděly se
různé štědrovečerní čáry jako: lití olova, pouštění lodiček z ořechových
skořápek se svíčkami na vodu, rozkrajování jablek příčným řezem, louskání
ořechů, dle nichž se soudilo, co koho v budoucnu očekává. Těmito
zvyky krátívali si chvíli naši předkové v době, kdy se po štědrovečerní
večeři nechodilo vůbec spát, poněvadž první vánoční služby Boží v katol. kostele byly o půlnoci. Poněvadž však mnozí křesťané
se při tomto ponocování posilňovali tak, že přišli na půlnoční mši „truňkem
zmoženi“, zavedla církev místo mše půlnoční mši jitřní.
Jinak se však
držel na Štědrý den přísný půst, k jehož dodržení se i děti lákaly slibem
zjevu zlatého prasátka.
A když o mši
jitřní po vážných žalmech a slavnostní hymně „Kriste, světa Spasiteli“ začala
první jitřní mše, zněly z kůru veselé vánoční koledy národní, kterými
zvláště tehdejší varhaníci řídící učitelé Karel Bastl
(1885 – 1897) a Josef Kheil (1897 – 1926) věnovali
velkou pozornost a v jejich šlépějích nynější varhaník Josef Groulík dále zdárně pokračuje.
I
v chrámu Páně evangelickém, kde v přítomné době (1949) zřídili řídící
učitel Zbytovský a farář Otta Prosek pěkný pěvecký
sbor, se o vánocích pěkné pastorální skladby provozovaly, což tam dříve nebylo
zvykem a po odchodu obou bohužel opět zaniklo.
Vánoční
Boží hod oslavoval se jak
v kostelích, tak i v domácnostech velmi slavně. Občané na
potkání si přáli šťastné a veselé svátky a celý den nesmělo se díti něco, co by sváteční ráz dne mohlo rušiti.
V druhý
den sváteční na svatého Štěpána, chodily děti koledou. Slovo koleda pochází
od latinského slova „colatio“, což znamená přilepšení
– přídavek. Za starých časů až do r. 1869 chodili na den sv. Štěpána učitelé se
žáky zpěváky po koledě dům od domu. I jindy chodili po koledě (kol. novoroční, mikulášská aj.) a roku 1761 určuje paní M. A.
z Waldorfů, kolik má učitel dostati
za koledu. Poněvadž někteří učitelé chodili koledou velmi často, bylo roku 1715
omezeno vrchností chodění po koledě. V městečku
směl choditi jen 3x ročně, v zámku 9x. Za
3 koledy dostal po 15 kr, za 9 ostatních po 7 kr. R. 1761 připomínají se koledy, jako část příjmu
učitelského. Při těchto koledách zpívali žáčci zpěváčci příležitostné písně,
které staří kantoři, jsouce mnohdy dovednými komponisty, skládali, a tak
na naši dobu zůstaly z té kantorské žebroty mnohé krásné „koledy“, zvláště
vánoční, na jejichž radostném rázu není stopy po tom, že byly komponovány
kantorem žijícím v bídě. Jak dlouho chodili učitelé po koledě není zpráv,
ale r. 1869 (vydání nového škol. zák.) zvyk tento
přestal.
Ale
žáci, zvláště chudí, chodili potom koledovat na sv. Štěpána sami. Koledy,
mnohdy velmi vtipné, ozývaly se ráno v ten den vesele po celém Jimramově a
drobní žáčci plnili svoje mošničky dárky, které jim hospodyně dávaly. (Koláče,
jablíčka, ořechy, sušené ovoce, i krejcárky).
Za řídícího
učitele K. Bastla zpívali žáci pěvecké školy Cyrilské
jednoty na sv. Štěpána po požehnání v kostele krásné české koledy
v tříhlasé harmonisaci s doprovodem varhan.
Po jeho odchodu zvyk ten zanikl, ale v nynější době se opět obnovuje.
V roce
1945 byl postaven první vánoční strom republiky na náměstí. U tohoto
stromu hraje dechové kvarteto místní hudby nejznámější vánoční koledy v harmonisaci Jos. Pavelky.
Tytéž koledy hrají se na Štědrý den večer na kostelní věži.