Kronika Jimramova
Josefa
Pavelky
Soukromý i veřejný život našich předků
Naši předkové neměli tak složitých
životních požadavků jako my v době nynější. Proto byl jejich život
klidnější, jednodušší a málo náročný. Žili klidným rodinným životem. Muži
starali se o zabezpečení životních prostředků pro svoji rodinu, ženy byly
věrnými pomocnicemi vedouce domácí hospodářství a starajíce se společně
s muži o dobrou výchovu svých dětí.
Život
v domácnostech rolnických, řemeslnických i jiných méně zámožných rodin byl
takřka stejný. Pokud má paměť a různé zápisy mi stačí, pokusím se nakresliti obrázek, jak takové průměrné rodiny žily a co se
kolem nich dělo.
Vstávalo se
ráno časně, zvláště hospodyně (panímáma) vstávala „se slepicemi“. Vzbudila čaleď, byla-li v domě nějaká, uvařila snídani (polévku
– později kávu), vypravila děti do kostela a do školy a ostatní do jejich
práce. Hospodář zařídil práci buď v hospodářství, nebo v dílně, nebo
odešel do úřadu neb jiného zaměstnání mimo dům.
V neděli
a ve svátek se ode vší práce odpočívalo.
Všichni šli do kostela, hospodyně na ranní, děti a čeleď na velké služby Boží.
Přísně se na to dbalo, aby děti i učňové do kostela chodili. V létech 1816
až 1869 byla mládež, zvláště učni, přidržováni velmi přísně
k návštěvě nedělních opakovacích škol. V dobách pozdějších (r.
1899) byly církví evangelickou (farář Vondra) zavedeny nedělní odpolední
besídky pro evang. mládež rázu církevního. I
odpoledne v neděli bývala účast na službách Božích značná a tak světská
rekreace začínala teprve po odpoledních službách Božích. Měšťané a sousedé měli
pak odpoledne ještě nějakou schůzi obecního zastupitelstva nebo výboru
sousedských lesů, později výboru záložny. Ty schůze bývaly v sále radnice,
které se po jimramovsku říkalo „rádnice“. Dole v přízemí radnice byla odedávna „hospoda“,
později „hostinec“, nebo dokonce „hotel“ a posléze „restaurace“.
(Hospoda byla na radnici již r. 1600 a mluví se o ní ještě r. 1700. Snad byla
později zrušena, poněvadž r. 1794 se znovu zřizuje.
Důležitým
jednáním unaveni jsouce stavili se tam sousedé na občerstvení a
v rozšafném hovoru se zdrželi až do večera. Někteří z nich rádi se
pobavili s 32 loupežníky, po případě se škýzem, montem
a pagátem. Nejvíce hrával se mariáš. Páni hrávali dámu i špády. Kuželník
v radnici nebyl až asi do roku 1895. V Panském domě však byl kulečník
již dříve. V létě byla velmi oblíbena hra v kuželky. Kuželna
v radnici byla postavena r. 1870. Jak byla hra ta oblíbena, svědčí zápis,
že dne 7. ledna 1875 hrály se na zahradě radnice kuželky. Byla toho roku
abnormálně mírná zima. Tato kuželna nebyla však první v Jimramově.
Již mnohem dříve kolem r. 1848 bývala kuželna v domě čís. 18, kde měli
páni „kasino“. A hrálo se tam náruživě. Dva výteční kůželkáři
zámecký lékař Schleiffer a vážený soused Wolf hráli
kuželky při světle svíček dlouho do noci 1 hod za 1 zlatý!
I kulečník
čili „piliár“ byl již v tu dobu v kavárně a
vinárně žida Joachima Bradyho
nyní čís. d. 20.
Kromě
jmenovaných místností byl v Jimramově ještě hostinec v Panském
domě, který tento název obdržel v r. 1672. Jako svobodný dům se
připomíná již r. 1590. Po roce 1620 až do r. 1800 patřil vrchnosti a býval
pronajímán různým pachtýřům. Zajímavá jest smlouva
nájemní, uzavřená paní z Nieberů s nájemcem
Ignácem Librou z roku 1728, která nájemce zavazuje k bohabojnému
životu (neměl v době služeb Božích nikoho v hospodě trpěti), musil nápoje spravedlivě prodávati,
s hosty slušně zacházeti a neměl nemajetným na
dluh nalévati. V Pans. domě
byla tenkrát také vinopalna (lihovar).
V roce
1877 bylo obcí koupeno sousedské místo č. 108, které bylo r. 1876 opraveno. Tam
zřízena byla nová obecní hospoda „U koruny“. Stavení bylo přízemní až do
r. 1896. Tam bylo středisko méně zámožných občanů, kteří si netroufali jít mezi
pány sousedy do Radnice nebo do Panského domu a kteří místo chladného piva pili
něco pro zahřátí. K témuž bohumilému účelu
sloužila panská palírna, na jejímž místě stojí nyní Katolický dům letos
(1948) zabraný jako kulturní dům pro Svaz české mládeže. V 19. století
panovala v Jimramově jako všude na Horácku – kořalka. R. 1902 bylo zde
ještě 5 hospod a 7 kořalen!
Panská
palírna měla však v minulosti
značný význam pro kulturní život zdejší, neboť měla nejlépe vyhovující
místnosti pro divadlo. Zde zahájil r. 1874 Spolek divadelních ochotníků jimramovských a hrál zde do r. 1896, kdy se přestěhoval do
nově postaveného sálu v obec. hostinci „U
koruny“. Mládež ve věku asi do 18 let hostinců nenavštěvovala a učedníci
nesměli vůbec do hostinců chodit. Mládež dospělá měla však také svoje zábavy,
hlavně v létě „u Sólu“. V době kolem r. 1840
byla tam střelnice, v níž střílívali páni úředníci ze zámku a páni měšťané
někdy do terčů (šajb) uměle malířem Ciliákem malovaných, někdy Pánu Bohu do oken. Šajby byly na louce na úpatí Holého vrchu. U Sóla byla také
kuželna a vedle ní pěkný sklípek, v němž bývalo dobře chlazené pívo z panského pivovaru, holba – později
půllitr za 5 kr. Celá rovinka u Sóla byla vysázena
košatými stromy, které za parného léta poskytovaly příjemný stín, v němž u
primitivních stolů sedávala za nedělního odpoledne četná společnost. Při vchodu
do tohoto parku byl postaven dřevěný „parasol“, později nahražený
okrouhlým dřevěným sálem od něhož dostalo celé
místo jméno „U Sólu“. V tomto sále hrávala každé neděle odpoledne hudba
(Dufkova) a nebude asi nikoho, kdo by o tom pochyboval, že při tom mládež
neseděla.