Kronika Jimramova


        Josefa Pavelky                                                               

Umělé osvětlení

V selských domácnostech dlouho se svítilo loučemi, zhotovenými zvláštním hoblíkem a upevněnými skřipcem na stojanu. Později se svítilo olejovými lampičkami baňatými nebo sklenicovitými s plovoucím knotem.  Páni svítili lojovými svíčkami ve svícnech, mnohdy umělecky pracovaných, málokdy svíčkami voskovými, kterými se svítilo hlavně v kostele. Poněvadž hroty lojových svíček obyčejně pomalu a nedokonale hořely, bylo je nutno ustřihovati kratiknotem, tímž se také svíčka zhášela. V zámožných domácnostech se později svítilo velkými olejovými lampami olejem řepkovým.

Světlem se velmi šetřilo, a proto v zimě, nebylo-li nic nutného na práci, „držívala se černá hodinka“, tj. sedělo se u kamen potmě. Zápis o první lampě petrolejové mám z r. 1869. Byla koupena od žida Joachyma Bradyho za 80 kr. r. č.. 1. února koupen za 10 kr. nový cylindr.

Šel-li kdo do chléva, na dvůr nebo do některé neosvětlené místnosti, svítil si dřevenou  lucernou se skleněnými okénky. V lucerně byla obyčejně malá baňatá olejová lampička. Neopatrní lidé svítili si i po domě loučemi a odtud bylo zde tolik požárů.

R. 1767 – 1769 vystavěla paní baronka z Bukuvky kostel sv. Matouše mimo obvod městečka, pro případ, že by farní kostel vyhořel. – R. 1802 vydal hr. Antonín Belcredi „Pořádek, který na pád vzniknuvšího ohně v městysi Jimramově provozován a zachován býti má“.

S lucernou chodilo se v Jimramově na večerní besedy, na roráte i do hospody, Ponocný, kromě halapartny a píšťaly, měl také lucernu. Veřejné osvětlení náměstí osmi petrolejovými lampami zavedeno r. 1877.

V kostelích svítilo se svícemi voskovými. Katolíci o roráte a jitřní, evangelíci při večerní bohoslužbě o Štědrém dnu, svítili si svíčkami a sloupky, které do kostela .......  přinesli. Osvětlení hrobů o dušičkách  dalo se též svíčkami. Proto byly  tyto bohoslužebné  výkony zvláště dětmi oblíbeny. V letech 1880 ovládlo vše osvětlování petrolejem. Po roce 1900 lampy lihové a gasolinové i osvětlení acetylenové. Po velkých obtížích s osvětlováním v době světové války 1914 – 1918 odhodlali se jimramovští zaříditi v městečku osvětlení elektrické ze mlýna Krausova. Poněvadž během doby spotřeba energie elektrické tak se zvýšila, že Krausova elektrárna nestačila , připojena  osvětlovací síť obecní na západomoravskou elektrárnu v Oslavanech r. 1943.

ZPĚT NA VÝBĚR KAPITOLY