Kronika Jimramova
Otop
Topilo se
všeobecně dřívím měkkým i tvrdým. Sousedé měli dříví ze sousedských lesů,
úředníci, knězi, učitelé deputátní a ostatní lidé přinesli si z lesa
v létě souše a pařezy. Cena dříví byla velmi nízká.
Za velké vichřice
r. 1741 bylo tolik vývratů, že sáh dříví (= 0,821 m3) stál 3 denáry,
později 1 kr. 3 den.
V kuchyních
se topilo na otevřených ohništích pod otevřeným komínem. Když kouř srážel bylo mnohdy v kuchyni jako v komíně. Ve
světnici topilo se v kamnech. V pokojích bývala velká kachlová kamna
dovedně zdobená, na nichž stávala i nějaká figura, nejčastěji labuť nebo
beránek. V těch se topilo dřívím tvrdým – bukovým. Úsporná ovšem nebyla,
ale bylo u nich teplo a na nějakém sáhu dříví tenkrát nezáleželo. Ve výhních
kovářů a zámečníků topilo se uhlím dřevěným, které se vyrábělo v milířích.
Oheň se
rozdělával křesáním ocílkou o křemen nad troudníkem. Jiskry křemenem vykřesané
padaly do troudu (zhotoveného z hader, které za
nepřístupu vzduchu zdoutnaly) a když troud začal doutnat, zapalovaly se od něho
sirky doma zhotovené buď dřevěné namáčené v roztavené síře, nebo nitěné
protahované sírou. Odtud pochází rčení: „Táhni sirku!“ tj. „Jdi pryč!“. Když
sirka chytla, zapálily se dračky a rozdělal oheň. První fosforové sirky koupila
má babička v srpnu r. 1854. Krabička stála 3 kr.
konven. m.! (tedy tolik jako r. 1741 pět sáhů dříví.
Cena dříví
stále více a více stoupala. V létech 1890 stál 1 prostorový metr 1 zl, tvrdé 1 zl 20 kr. r. č., r 1948 stojí 250 Kč. Proto se v nynější
době začíná topit výhradně uhlím. 1 q uhlí hnědého stojí dnes 63 Kč, černého 93
Kč. Začíná se topiti elektřinou a to hlavně ve
vařičích, které začínají vytlačovat vařiče lihové a petrolejové. Též žehličky,
jejichž železa dříve v peci bylo nutno ohřívati,
ustupují žehličkám elektrickým.