Kronika Jimramova
Josefa
Pavelky
Nádobí
Nádobí
stolní. V nejstarších dobách nebylo
snad ani stolního nádobí v našem slova smyslu. Není to ješě dlouho, asi kolem r. 1885 – 90 ídala
celá rodina i s čeládkou z jedné mísy hliněné a jediným příborem byla
lžíce, v nejstarších dobách dřevěná, později plechová. Lžící se nejen
jedla ze společné mísy polévka, ale užívalo se jí i místo nože na loupání
bramborů. Bylo-li maso, jedlo se z ruky. Jeden nůž byl společný na krájení
chleba.
Později se
objevují malé hliněné misky, předchůdkyně talířů. Takovou misku měl již každý
pro sebe. Stoupajícím blahobytem objevují se na stole našich předků bílé
majolikové talíře lidovými umělci velmi krásně malované, polévkové mísy
stejně zdobené, větší mísy na maso a koláče téhož provedení. Hrnečky zdobené
lze snad zařaditi do doby, kdy u nás zdomácněla káva.
Za to velmi pěkné džbánky hliněné s vtlačenými ozdobami a bíle malované
svědčí, že zámožnější sousedé si s nimi již tenkráte pro dobré kvasnicové
pivo do jimramovského pivovaru posílali. Stávala
později holba (0,53 l) 4 kr r. č.
Na stolech
zámožných vidíme v té době nádobí všeho druhu cínové. Jsou to talíře,
mísy, číše, konvice aj. I lampy olejové a svícny jsou z cínu. Nádobí
cínové ukládáno bylo ve zvláštní skříni nazývané zkomolením z německého
názvu „cinkostn“. (Čtenář si jistě všimne, že
takových zkomolenin z němčiny se u nás velmi často užívalo. Je to snad
tím, že řemeslníci názvy tyto z Vídně přinesli. Ostatně měla na Jimramov velký vliv vrchnost a její němečtí (vlastně
němčící) úřednictvo, a proto také byl Jimramov
národně a vlastenecky dlouho neuvědomnělý – viz. kap. IX.b).
V tu dobu
se též objevují první stolní nože a vidličky – též s cínovými nebo
kostěnými rukojetmi (střenkami). V domácnostech
úředníků a bohatých měšťanů užívalo se již kolem r. 1860 porculánového nádobí
velmi jemného (karlovarského) a příborů stříbrných, ovšem jen při významných
příležitostech. V roce 1900 jest používání porculánového nádobí všeobecné
a jest na každém výročním trhu k dostání. Dosud však užívá se příborů
plechových i z kovových slitin zhotovených, aluminiových a chromovaných
(nerez).
Stolní sklo,
vodní a pivní sklenice, vinné skleničky, talířky, kávové a čajové sklenice aj.,
buď jen lisované, nebo broušené též až v době nedávné vešlo
k užívání. Solničky a cukřenky různých vzorů a tvarů bývají obyčejně
skleněné. Za stara byly dřevěné.
Ubrusů a
ubrousků stolních užívalo se a namnoze i dnes se užívá při svátečních obědech
anebo svatebních a jiných hostinách. Ubrusy jsou vždy bílé a původ jejich spadá
do dob velmi starých, kdy sloužily k utírání rukou (jedlo se rukama i při
velkých hostinách).
Nádobí
kuchyňské. Jak již shora řečeno bylo,
vařilo se na otevřených ohništích a dle toho vypadalo i kuchyňské nádobí.
Vařilo se v měděném kotli přímo nad ohněm zavěšeném. Menší kotlík
s třemi nožkami, zvaný rendlík, z litého železa, dlouho se
v našich domácnostech udržel (ještě kolem r. 1885). Hrnce na vaření byly
hliněné, kvůli větší pevnosti sdrátované od dráteníků,
kteří sem ze Slovenska chodili. Později byly hrnce železné, lité, nesmaltované.
Na stavění hrnců k ohni stály u krbu zvláštní vidle. Na ohništi stály
trojnožky (trajfusy), na které se stavěly hrnce a
pánve. Hrnce se přikryly hliněnými nebo plechovými poklicemi (puklice). Maso se
peklo na pánvích nebo na rožni přímo nad žhavým uhlím. Postupem času přibývalo
stále víc a více hrnců, hrnečků, kastrolů různých velikostí, pečících plechů a
forem všech tvarů a mnoho jiiných věcí. Tyto však
slouží již k vaření na sporáku.
V kuchyni
se užívalo až do poslední doby také různého nádobí a náčiní dřevěného. Jsou to
putny, škopky, dřez, štoudve (štandlík), války, talíře, vařečky, válečky, šprudlovačky. Plechové sběračky, cedníky, plecháče, plechy,
formy, nálevky (trychtýře), struhadla. Kovové hmoždíře.
Dále: sekáče,
nože, paličky, špikovačky, vidlice a mnoho jiných nástrojů tajůplného umění
kuchařského.
Mnohé
z těchto věcí zatlačeny jsou různými strojky a roboty, což platí zvláště o
nádobí dřevěném, jemuž konec udělalo nádobí emailové a aluminiové. Ale jedna
malá dřevěná věc bude nejen v kuchyni, ale někdy také z důvodů
pedagogických i mimo kuchyni až do skonání světa vládnouti
– vařečka.
Různé nářadí
Na broušení
nožů byly vždy po ruce brusy, brousky a ocílky. Též kapesní nože byly
opatřeny ocílkami na křesání.
O lampách a
topení viz příslušné kapitoly.
Od doby, kdy
se stalo pití kávy všeobecným, jest v každé kuchyní mlýnek na kávu.