Kronika Jimramova
Josefa
Pavelky
Mléčné
výrobky
Krávy
opatrovaly a dojily děvečky, ovšem za vedení hospodyně. Mléko se dojilo do
dojaček čili hrotků a nalévalo se (přecezovalo) do velkých hrnců hliněných „dvouušníků“ čili „krajáčů“. Postavilo se potom do sklepa,
mnohdy zvláště postaveného „haltýře“, v němž byla nádrž s tekoucí
vodou ku chlazení mléka, aby se nesrazilo. Lidem,
kteří neměli vlastního dobytka, se mléko (nesbírané) prodávalo (6 kr litr). Z ostatního mléka se sebrala smetana,
a když se jí shromáždilo patřičné množství, stloukalo se z ní máslo
v másnici (máselnici). Obyčejná másnice byla poměrně úzká nádoba, dřevěná,
ode dna vzhůru cylindrovitě se zúžující. Nahoře
uzavřená hrotkem, jehož provrtaným dnem procházela uprostřed tyč od tlouku. Na
dolním konci tyče byla kruhovitá destička s několika otvory. Tloukem se
pohybovalo nahoru a dolů, smetana procházela otvory tlouku a stloukala se
v máslo. V horním hrotku byl navlečen na
tyči tlouku ještě jeden hroteček obráceně, aby smetana nešplíchala ven. Ve
větších místech měli máselnice sudovité. Sud máselnice se otáčel na vodorovném
hřídeli klikou. Smetana uvnitř sudu uzavřená narážela na provrtané příčky
v sudu upevněné a tím se stloukala.
Z másla
uhnětly se „housky“, čili „šišky“, které hospodyně uměly (vtiskováním lžíce)
pěkně zdobit. Máslo bývalo žluťounké jako zlato – bez barvení, ač i některé
hospodyně trochu je přibarvovaly odvarem mrkve. Máslo se prodávalo buď čerstvé nebo přepuštěné. Poznamenati
jest dlužno, že v Jimramově se čerstvému máslu říkalo důsledně „putr“. Máslo přepuštěné pak mělo jméno „máslo“. Staří
formani vozili naše přepuštěné máslo do Vídně ve velkém množství. Tak soused
Čermák č. 71 měl roku 1754 doma za 307 zl rýnských
převařeného másla. Uvážímě-li, že jedna libra másla
čerstvého stála tenkrát 8 grošů a počítáme-li máslo převařené 1 libru za 10
grošů, bylo toho másla 1842 liber tj. asi 621 kg. A to byl pouze jeden forman.
Vyváželo se tedy od nás máslo ve velkém množství .
Čerstvé máslo prodávalo se domácím spotřebitelům. Výborné podmáslí,
v kterém mnohdy plavaly kousky čerstvého másla se
pilo buď čerstvé k černému samožitnému
chlebu tlustě máslem namazanému, anebo se z něho vařila polévka. Stálí
odběratelé mléka a másla dostávali podmáslí zdarma. Kolem r. 1890 byla cena
másla 1 kg za 80 kr – 1 zl
– 1.20 zl r. č. Ze sraženého mléka lisoval se tvaroh,
z něhož se dělaly hranolky a domácí sýr. Čerstvý tvaroh dával se do
koláčů, do knedlí. Posypávaly se jím také různé moučníky. Ze směsi tvarohu a
másla dělala se rozhuda, oblíbené letní jídlo k večeři. Tato se posypala
krájenou pažitkou (po jimr. šnitlichem).
Při onemocnění zápalem užívalo se vlhkého tvarohu jako léku, na obklady. Tyto
obklady se osvědčovaly přes to, že jimramovský pan
doktor tvrdil, že tvaroh je nejlepší do buchet. Směsi tvarohu a vápna užívalo
se někdy jako lepidla porcelánu (kasein). Syrovátku dostala prasátka. Ani kapka
ničeho nepřišla na zmar. Byly tenkrát jiné časy (až do 1. světové války) o
kterých si ten, kdo vyrostl v dnešní době, plné sociálních vymožeností,
nedovede vůbec učinit správnou představu.
Později (1890)
začali v panském dvoře vyráběti cihlový
smetanový sýr – z opravdové smetany.