Kronika Jimramova
Josefa
Pavelky
Domácí zvířata
Dobytek
hovězí byl chován skoro v každém
domě, v malých jedna nebo dvě krávy, ve větších 10 – 15 i více kusů.
Plemenný býk byl obecní a měl jej vždy některý hospodář v opatrování.
Pokud počasí dovolilo, vyháněn byl dobytek na pastvu na horské stráně.
V zimě krmen vonným senem, otavou nebo jetelem. Jiná pícnina se tenkráte
nepěstovala. S oblibou požíral dobytek rozkrouženou krmnou řepu. Pití se
chystalo z otrub a šrotu. Proto bývalo u nás vždy výtečné mléko, máslo a
tvaroh. V chalupách se chovaly kozy, kterých, zvláště na podzim, bývaly
plné stráně. Dobytek měly na starosti děvečky a pasák – ve větších místech
býval i skoták. Poněvadž v Jimramově nebýval obecní pasák, pásli dobytek
obyčejně odrostlé děti buď vlastní nebo chudé, najaté,
které od útlého mládí sloužily a samy se živily. Tím vznikaly nepořádky
v návštěvnosti školy, která od vydání školského zákona r. 1869 byla
povinná. Pan učitel musil být umělec, aby vyhověl zákonu a nepozlobil si
pány sousedy.
Koně byli chloubou domu a známkou blahobytu. Proto hospodáři
dbali, aby byli vždy v dobrém stavu. Vykonávali všechnu práci polní od
jara až do podzimu.
Za starých dob
jezdili formani s koňmi do Vídně i Budapešti. Na to musili mít jistě dobré
koně. V zimě jezdilo se do lesa, svážely se klády na pily. I na výdělek
k menším hospodářům se jezdilo. Potřeboval-li někdo „příležitosť“
na vzdálené nádraží (Svitavy, Tišnov, Hlinsko) dle možností se jelo. Se starými
kupci jezdilo se na „jarmak“ do Brna. Proto hospodáři pěstovali hodně ovsa,
který s dobrým lučním senem šel koním k duhu. U koní byl vždy kočí,
kterému se říkalo pacholek. Měl koně zrovna tek
rád jako hospodář a nebyly řídké případy, že sloužil na jednom místě celou řadu
let a mnohdy po celý svůj život. Ve větších domech míval k ruce odrostlého
chlapce, kterému se říkalo „pohunek“, snad proto, že při orání koně
poháněl. V létě zapřáhali koně do „fasuňků“. Žebřiny byly u nás
zavedeny po roce 1866 dle vzoru pruských vozů. Zapřáhali též do hnojáků, rádel, bran, valců –
později do různých hospodářských strojů. V zimě zapřáhali do těžkých
„vampolí“ nebo do lehčích saní a koreb.
V neděli,
zvláště v létě, jezdilo se málo, koně i čeládka odpočívali. Jelo-li se
někam k přízni, na pout, nebo na svatbu
apod., byli koně pečlivě vyhřebelcováni a vyčesáni, postroje (kšíry) a
chomouty vyčištěny a namazány, kovové ozdoby na nich vyleštěny, bryčka nebo
kočár v řece umyty. Frantík nebo Honzík také vymydlený a vystrojený zapálil si cigárku,
práskl bičem jako když střelí a už jel kočár Jimramovem se slavnostně vystrojeným pantátou a naparáděnou
panímámou, až se za ním prášilo. Takováto vyjížďka vzbudila vždy pozornost půl
Jimramova.
V zimě,
„aby koně nestáli“, jelo se někdy „na šlitáž“ v korbě podoby mušle nebo
později v lehkých saních (které vyráběl strejček Novotný) za veselého
zvuku zvonků nebo rolniček. K šlitáži patřilo jako náležitost celé
osazenstvo saní vysypat někde do pořádné závěje, z čehož zvláště mládež
kutálející se v kožichách i v nánožnících (fussak)
velkou legraci měla. Kočí ovšem nespadl poněvadž na
starých saních stál „na patkách“, tj. na zadních koncích sanic.
V zimě
opravovalo se doma hospodářské nářadí. Každý hospodář měl doma kozlík nebo
hoblici (hoblponk) s příslušnými nástroji –
pořízem, pilkou, hoblíky, dláty a vrtáky a dovedl si menší opravy udělat sám.
Drůbež
Slepice chovaly se domácího plemene a vajec bylo dost.
V nejdražší době 4, na jaře 8 za 10 krejcarů. (Říkalo se za šesták,
ačkoliv šestáky už dávno nebyly).
Husy chovaly se velkém množství,
zvláště v domech, kde měli několik dcerušek. U Čermáků č. 24 mívali 40 –
50 husí. Husa stávala 1 zl, později 2 zl (1 zl = 2 K). Rovněž kachen
chovalo se mnoho.
Leckde ve
větších domech byl krocan a morky. Hoši pěstovali holuby a
králíky, o něž se musili sami starat. V létě měl každý pořádný kluk
kavku.Obyčejná kavka měla cenu 4 kr čtyřák), kavka s bílým
věnečkem 10 kr (šesták). Bílá kavka byla vzácná a
proto drahá 5 šestáků. Některý kluk měl i ochočenou veverku. Mnohdy
mívaly děti ochočené kůzlátko nebo jehňátko a dokonce i srnečka
nebo srnku. Pod kamny chovali někteří lidé morčátka čili mořská
prasátka a v klecích různé zpěvné ptáky, zvláště kanáry.
Psi a kočky
bývali miláčky rodiny, zvláště dětí.