Kronika Jimramova
Josefa
Pavelky
II. Jak naši předkové žili
Obydlí
Předkové naši
„seděli“ na svých gruntech podle práva purkrechtního tj. stavení byla jejich
majetkem a pozemky měli v dědičném nájmu. Za ně byli vrchnosti povinni
robotami, anebo platili činže. V městečku Jimramově byly roboty zrušeny r.
1589. Platili tedy jimramovští vrchnosti činži. Dle purkrechtní knihy
z roku 1597 bylo tenkrát v Jimramově 72 usedlostí, a sice 26 gruntů,
36 podsedků, 3 chalupy, panský dům, radnice, špitál, pans.
sklep a 3 mlýny.
Stavení tato
byla roubená ze smrkových trámů a prostora mezi jednotlivými trámy ucpána
mechem nebo pazdeřím a vymazána jílem zvenku obíleným vápnem. Stála štítem
k cestě. Střechy kryty byly šindelem, štíty zdobeny prkny vkusně složenými
a okýnky různých tvarů. Na štítech (lomenicích) býval nápis hlásající jméno
majitele a rok stavby (Poslední zbytek takové stavby viz v mostní ulici č.
142, stavba z r. 1789).
Mezi
jednotlivými usedlostmi byly mezery, travnaté pruhy, které později novými
osadníky koupeny a zastavěny tak, že utvořila stavení dvě řady podél cesty.
V době pozdější byly dřevěné stavby nahrazeny kamennými a cihlovými a
střechy obráceny bokem k cestě.
Původní
dřevěné stavby neměly dvorů. Vše, tedy obytná místnost (sednice), chlévy i
stodola bylo pod jednou střechou, jak to dosud u nás někde viděti
jest. Obytná místnost bývala jen jedna a to dosti těsná, obývaná celou rodinou
tj. rodiči, dětmi, dědem i bábou. Vařilo se v otevřeném krbu
v měděném kotlíku, maso se peklo na rožni. Chléb pekl se ve zvláštní
pekárně, v které se topilo dvířky z malé síně a která vestavena byla
do sednice. Na pekárně se spalo. Okna byla malá, nezasklená, potažená jen
pergamenovou blánou, nebo pouze dřevěné okenice. Důkladné dveře neměly zámku,
stačila dřevěná klika a závora. Dřevěných podlah nebylo, stačila upěchovaná
hlína, která byla o svátcích posypána pískem. Nábytku nebylo – snad hrubý stůl
a lavice, nějaká truhla. Spalo se na zemi a na peci. Dobytek, vyjma dobu mrazů
byl stále venku. Polí bylo málo – největší grunt jimramovský
měl výměru 45 mír tj. 9 hektarů. Nářadí polní bylo celé dřevěné, i pluhy (háky)
i kola. Železo bylo vzácností.
Roku 1589 celý
Jimramov vyhořel a ve válce třicetileté r. 1643 byl
Švédy vyplundrován a asi také aspoň částečně vypálen (při tom shořela jimramovská tvrz). Po této válce vzaly asi svůj
počátek stavby nové, v nichž byla aspoň obývací část domu z kamene
nebo cihel. Ostatní stavby hospodářské – chlévy, stodoly, kůlny byly dále ze
dřeva a v mnohých domech se zachovaly až do naší doby.
Tyto domy měly
neobyčejně velkou obývací sednici s trámovým stropem, do které se vcházelo
buď ze síně (průjezdu), nebo skrze klenutou kuchyni, která za sednicí
směrem do dvora umístěna byla. V kuchyni bývalo otevřené ohniště, kde se
vařilo buď v rendlících, anebo v hliněných hrncích, které se stavěly
zvláštními vidlemi na trojnožky (drajfus) dříve nad
ohněm umístěné. Z kuchyně vytápěla se i chlebová pec (pekárna), která
vyčnívala daleko do sednice. V zámožnějších domech byl pak sporák
v kuchyni a velká kachlová kamna v sednici. Lnářské domy měly nízké
patro, v němž však nebyly byty, nýbrž skladiště lnu. Několik těchto domů
je v Jimramově dodnes. Vedle kuchyně býval „kvelb“
tj. klenutá komora, kde uchovávaly zásoby potravin a jiných věcí. U některých
domů byl průjezd uprostřed a bylo jím obytné stavení rozděleno na dva díly.
V jednom byl byt hospodářův v druhém výměnek, nebo nájemník. Pod domy
bývaly sklepy klenuté a v některém i studna, z níž se voda do puten
nabírala pomocí háku. Někde byly studny na dvorech nebo zahradách. Z těch
vytahovala se voda okovem pomocí rumpálu a později pumpou.
Maštal, chlév,
chlívky, kolna bývaly po stranách dvora uzavřeného stodolou, skrze níž se vcházelo do zahrady, za níž u domů směrem k řece
stavěných byla loučka. Sýpka bývala nad domovní půdou, proto byly a namnoze
ještě jsou zde vysoké, dvojité vlašské střechy. Za stodolami byly později
postaveny žentoury s koňským pohonem, jimiž se hnaly hospodářské stroje ve
stodole se nacházející. Hnojiště bývalo blízko chlévů na dvoře. Od chlévů je
dělil zděný ochoz „zápršeň“. Nad chlévem byly seníky.
Otopné dříví rozštípané i suché nerozštípané bylo srovnáno pod kolnou, ostatní
venku za stodolou nebo i na dvoře. Zásoby byly na několik let a někdy byly
zvláště chalupy celé z venku dřívím obrovnány.
Domovní komíny
bývaly průlezné, vchod do nich někdy z chodby domu velmi prostorný, jindy
z kuchyně dvířky nad ohništěm. Byly zařízeny jako udírna.
V chlévech
byla trámková podlaha, z trámu vydlabaný žlab a
nad ním žebřík na seno. V koutě chléva bývala postel na vysokých nohách,
v které spávaly děvečky. Podobné zařízení měla maštal, kde s koňmi
bydleli pacholci. Pod střechou v přístřeší prodlouženou u dveří maštale
byly na dřevěných hácích zavěšeny koňské postroje.
Stodoly bývaly
podélnou dřevěnou přehradou rozděleny na dvě části: mlat a párník. Pod vysokou
střechou stodoly bylo patro s prkennou podlahou. Na patro byl přístup
otvorem uprostřed stropu po žebříku z mlatu. O žních svezlo se všechno
obilí do stodoly a pak se teprve mlátilo. Před rokem 1885 mlátilo se u nás
pouze cepy. Cepy vymlácené obilí se zhruba prosévalo na řitici
tj. drátěném sítu s velkými oky. Veškeré vymlácené obilí se pak čistilo
přehazováním dřevěnou lopatou „veršoufem“ (Werfschaufel). Oboje vrata stodoly se otevřela, aby byl průvan,
obilí se přehazovalo lopatou z jedné hromady na druhou. Těžká zrna padala
dolů a lehké plevy průvan odnášel. Poněvadž tato práce jakož i mlácení konalo
se v zimě, někdy do vánoc, někdy i déle, nebyli asi naši předkové
choulostiví na průvan čili „cukluft“. Později měli na
čištění obilí „žejbry“. Bylo to asi 2 m dlouhé a 50
cm široké koryto, opatřené na jednom konci nádrží. Místo dna byla síť. Tento
přístroj ležel na stojanu a byl tak nakloněn, že obilí z nádrže vypuštěné
se pohybovalo po nakloněném sítě a prosívalo (viz náčrt 1.)
Řezanka pro
dobytek řezala se na „kozlíku“ (stolici). Kozlík byl prkenné korýtko, do něhož
se sláma s jetelem (míst. název jatelina)
vložila, posunovala a na konci řezala zvlášť upravenou kosou. Kosa byla
připevněna dole na šlapadle a opatřena nahoře dřevěným držadlem. Řezalo se
rukou a nohou se pomáhalo (náčrt 2.)
Ve stodole
bývalo také uloženo všelijaké nářadí potřebné ku
sklízení a mlácení obilí. Byly tam hrabice, hrábě, rouble,
pohrabáč, cepy, různá síta, dřevěné lopaty, míra (věrtel), pytle i jiné
nástroje. Obyčejné travní kosy visely pod přístřeším, aby byly po ruce. Sekery
byly pod kolnou. Tam také býval brus.