Kronika Jimramova
Josefa
Pavelky
Dělnictvo
Dělnictvo
zemědělské
Jak již
jsem předem uvedl, bylo majitelem panství jimramovského
panem Pavlem Katharinem z Katharů
osvobozeno obyvatelstvo městečka Jimramova r. 1590 od robot. Robotou na
panských polích byly povinny dále vesnice ku panství
tomu patřící tj. Borovnice, Spělkov, Krásné, Daňkovice, Javorek, Pavlovice,
Nový Jimramov, Široké Pole, Jimramovské Paseky a Kutiny. K informaci o tom, jak roboty vypadaly, uvádím
tyto číselné údaje z roku 1631, tedy z doby 8 let po zabavení jimr. panství Vilému Dubskému, který byl od r. 1603
majitelem panství. V tu dobu robotovali poddaní
z jmenovaných vesnic takto: Orání 16 dní, hnoje vožení 3 dny,
vožení dřeva 1 den, vožení obilí 3 dny, seno 2 dny ročně. Tyto roboty konali
ovšem sedláci s potahy koňskými. Kromě toho byli povinni udělati v panském lese 4 sáhy dříví. O žních 3 dny
práce, o ovsi 2 dny, kosení luk 2 dny, seno 2 dny,
len 3 dny, okopávání zelí 1 den, praní a stříhání ovcí 2 dny, hony 2 dny, plení
v panské zahradě 1 den. S koňmi robotovali v létě 5 dní, na
podzim a v zimě 20 dní, celkem 25 dní ročně. Jeden dělník musel kromě toho
robotovati 16 dní ruční roboty.
V roce 1750 mělo jimramovské panství tuto výměru orné
půdy:
Jimramov 196 mír,
Pavlovice 320 mír,
Krásné 61 mír,
celkem 577 mír, tj. asi 115 ha.
Z toho, dle tehdejšího způsobu hospodaření ležela 1/3
úhorem. Obdělávalo se tedy asi 80 ha orné půdy.
Dle dominikální fasse bylo r. 1750 ve jmenovaných
vesnicích celkem 48 sedláků, 13 podsedníků a 57 domkařů.
V tu dobu (za paní z Niebrů) byly
povinnosti robotní zvýšeny. Měl tenkrát povinnost robotovati:
sedlák s párem koní 78 dní,
sedlák s jedním koněm 156 dní,
podsedník ruč. roboty 120 dní,
domkaři ruční roboty 13 až
26 dní.
Měli tedy povinnost robotovat:
sedláci (48) s párem koní 3648 dní,
podsedníci (13) pěšky 1560,
domkaři (57) pěšky 741 – 1482 dní.
Na jednoho sedláka tedy teoreticky
připadalo obdělati s párem koní 1,7 ha tj. něco
přes 8 mír pole.
Kromě toho vozili ovšem sedláci seno
z panských luk, kterého se sklidilo na celém panství 82 fůr (Jimramov 26, Krásná 33, Pavlovice 23). Připadá tedy na
jednoho sedláka ročně odvoz asi 2 fůr sena. Kromě toho musil každý sedlák udělati v panském lese a dovézti
„do foroty“ 6 sáhů dříví. Na všechny tyto práce tj. na obdělání 8 mír orné
půdy, dovezení 2 fůr sena a postavení a odvoz 2 sáhů dříví měl selák s pátem koní 78 dní.
Celkem tedy mělo obdělávati
80 ha pole, dovézti 82 fůr sena a postaviti
a odvézti 288 sáhů dřeva 48 sedláků po dobu 3648 dní.
Mimo to tam mělo pracovati 13 podsedníků 1560 dní a
57 domkařů 741 až 1482 dní.
Obyvatelé Jimramova, jsouce od robot
osvobozeni nekonali robot na panských polích jako robotníci a konal-li někdo
práci tu, byl za ni nějakým způsobem asi odměňován. Poněvadž však bylo na
panských polích dost robotníků vesnických, bylo asi placených dělníků na
panských polích velmi málo, byli-li vůbec. Teprve po všeobecném zrušení robot
r. 1848 byly nuceny bývalé vrchnosti čeleď i zemědělské dělníky najímati a platiti. To byl
počátek zemědělských dělníků u velkostatku.
U hospodářství velkostatku byli
zaměstnáni i zřízenci stálí: šafář (kterému
z časů roboty zůstalo jméno „dráb“), štrapicíři
(vozkové u koní), kravař (krmič a pastevec krav),
ovčák, podomek, hlídač polní a podomek, ponocný. Všichni se svými manželkami,
z nichž některé zaměstnány byly při dojení krav, jako pradleny a kuchyňské
posluhovačky a pod., s dospělými dětmi byli
jakýmsi kádrem dělnictva, dosti četným, poněvadž statek měl poměrně malou
výměru. O žních, senách a sklizni bramborů byli k těmto stálým dělníkům
přijednáváni dělníci za denní plat a možno říci, že to byli skoro vždy
určití lidé, kteří „na panském“ pracovali, kde jich bylo třeba. Byli to většinou
obyvatelé tzv. „panské ulice“.
Hospodářství vedli hosp.
správce, důchodní, hosp. adjunkt a
praktikant. Tito úředníci vedli též správu dvora v Pavlovicích,
docházejíce tam. Teprve později usazen byl tam starší (ženatý) adjunkt. Stálí
zřízenci a dělníci byli „pod deputátem“, tj. brali vedle svého malého platu též
určitou dávku obilí a brambor a mléka. Měli též zdarma byt a topivo (dříví).
Též úřednické platy byly malé. Úředníci brali též deputát a
sice obilí, brambory, hrách, dříví, mléko i pivo z pans. pivovaru. Bydlili na zámku (v nižším křídle).
Tento stav s malými změnami trval až
do r. 1945. Platové poměry dělníků u velkostatku, pokud mi bylo možno zjistiti, ukazuje následující tabulka. (Chybí??)
Zemědělští
dělníci u hospodářství rolníků
Kromě
velkostatku byli v Jimramově již na počátku století 17. větší hospodářské
usedlosti tzv. grunty. V purkrechtní knize z r. 1597 zapsáno jest .. gruntů, .. podsedků a .. chalup (čísla nejsou
uvedena). Na gruntech nemohli ovšem hospodařiti
hospodáři sami. Tenkrát však nebylo nouze o čeleď a dělníky zemědělské a proto
bývala čeleď v těchto hospodářstvích velmi četná. Ke každému páru koní
čeledín (pacholek), jim k ruce byl pohunek, pro chlév byly zvláštní služky
(děvečky), na výpomoc v kuchyni také služka, u krav byl pasák (skoták), u
husí pastvice a byly-li v domě malé děti byla i
chůva. Toto byla stálá čeládka, která byla považována za příslušníky rodiny.
Mnozí z nich u svých hospodářů zestárli a byli v témže hospodářství
40 i více let. Čeleď měla o vánocích „vagace“ a
vystupovala ze staré a nastupovala novou službu, pacholci od sv. Štěpána do
Nov. roku, děvečky od Nového roku do Tří králů.
Hospodář měl titul „pantáta“, hospodyně „panímáma“. Tenkrát nebylo ještě „pánů
šéfů“ ani „milostpaní“.
To byli tedy zemědělští dělníci stálí –
domácí. Stravovali se s hospodářem u jednoho stolu. Čeledíni spali
v konírně, děvečky ve chlévě nebo v kuchyni, někde
v komoře.