Kronika Jimramova
Josefa
Pavelky
Různá
řemesla
Hodinářství provozovali dle růz. známek asi samoukové. Tak ku př. Jan
Karafiát píše ve svých pamětech o umělých hodinách, které zhotovil František
Vařák – tkadlec. Stará hodinářská rodina Menšíkové uvedena jest
v purkr. knize r. ... . Zda tenkráte již
hodinářstvím se zabývala není zřejmo.
Před sto léty však byli to již hodináři a jsou jimi dodnes. Kromě nich jest zde
ještě hodinář Šedý.
Knihařství podobně dříve provozovali
samoukové. Byl to starý Semelka na
Benátkách a A. Musil. První knihař
odborník Karel Pohořelý usadil se zde r. 1911.
Zařídil si obchod papírnický, dostal koncesi knihkupeckou, otevřel půjčovnu
knih (zrušenou 1948). Jemu Jimramov vděčí za
povznesení ruchu turistického a za to, že je dnes letoviskem. V poslední
době závod svůj značně rozšířil, moderními stroji opatřil a vede jej společně
se svým synem Miroslavem.
Také holič býval zde samouk, který s malým kufříkem v ruce
chodil holit „pány“ dvakrát týdně do domu. Ostatní muži se holili sami, jen
vlasy stříhat si nechávali od něho. Za časů nejstarších býval v obecních
lázních lazebník, který asi též funkci „bradýře“ vykonával (1590). Nyní jsou zde tři holičové, z nichž dva mají kadeřnické „salony“ pro
dámy. Dříve česávaly si dámy svoje krásné dlouhé vlasy samy, jen při zvláštních
příležitostech nechaly se učesat od některé „frizérky“, která v umění tom
vynikala.
Dle názvu jednoho domu býval zde i hřebenář.
Hřebeny se nejen česaly vlasy, ale nosily se, ovšem ozdobně vyřezávané,
v dámských účesech. Bývaly řezány z kostí, želvoviny i slonoviny.
Malé dívky nosily hřebínky podkovitého tvaru, které jim nad čelem vlasy
přidržovaly, aby jim nepadaly do očí.
Pro mlsné jazýčky pekli v Jimramově perník perníkáři.
Byli to Faltis a Mašík.
Svoje výrobky, pestré obrázky, barevnými polevami zdobené prodávali nejen doma,
ale i v boudách na jarmarcích. Nyní je zde dobrý cukrář Lorenc. Perníkáři byli zároveň voskaři
a hotovili svíce, jimiž se tehdy mnoho svítilo.
V „Hliníku“ – venku – provozovali své řemeslo provazníci.
Po sobě následovali: Radouš, Klapálek a Dvořák. R.
1616 děje se zmínka o Martinů, koudelníku,
tedy asi provazníku. Nyní zde není provazníka.
Kominíci
Pokud je mi známo, byl zde kominíkem starý
Jelínek, po něm dostal jméno kopeček pod tvrzí nazvaný „kominářův
kopeček“. Po jeho smrti vystřídalo se zde několik kominíků krátce za
sebou (Špojcar, Grzonáziel).
R. ... přišel sem mistr kominický Hugo Antes, který se zúčastňoval též života veřejného, jsa
velitelem sboru dobrovolných hasičů a divadelním ochotníkem. Po jeho smrti
převzal živnost jeho syn Karel Antes.
Roku 1590 jmenován jest v knize
purkrechtní Vojta, zvonař.
V čís. 30 bydlil Prachař, který skutečně vyráběl střelný prach.