Kronika Jimramova
Josefa
Pavelky
Řemesla stavební
V Jimramově nebylo dlouho ani stavitele, ani
mistra zednického a tesařského. Z cizích stavitelů, kteří některé zdejší
stavby stavěli, jmenován je pouze jeden, a sice Pavel Paůer
z Myslibořic, který v létech 1707 – 1715
nynější katolický kostel stavěl. Kolem roku 1880byl zde zednický mistr
František Schier, který však pracoval hlavně na
stavbách prováděných jeho bratrem Janem Schierem,
stavitelem z Nového Města, který tenkrát všechny větší stavby zdejší
prováděl. Teprve v roce 1905 čteme první záznam o stavbě prováděné
zednickým mistrem Čeňkem Veselským, který se sem přistěhoval
z Kuklíka. Dovedností ve svém oboru a mravenčí pílí celé rodiny, dodělal
se brzo úspěchu. Byly mu zadávány všechny větší i menší stavby (Měšť. škola Jimramov, m. š. Bystré, obec. šk. Kuklík, ob. škola Německé, továrna Löw-Beerova, stavby silnic a mostů a mn. j.
) Pronajal si panskou cihelnu, zřídil cementárnu, postavil si několik domů i
vlastní cihelnu a drtičku. Syn jeho Josef Veselský pokračoval v díle otcem
započatém, podnik značně rozšířil. Válečnými poměry r. 1939 – 1945 a náhlou
smrtí Jos. Veselského byl rozkvět podniku na čas
zastaven. Povede jej dále jeho syn.
Tesařů a zedníků nebylo asi nikdy v Jimramově
mnoho. R. 1655 byl sice vydán cechovní řád pro tesaře, ale v purkr. knize jest uvedeno pouze jedno jméno: Bartoš Tesař
r. 1591. V pozdější době i nyní pracují zde tesaři z venkova, hlavně
z Fryšavy.
Malíři
Stará zkazka vzpomíná na malíře Ciliáka, který
se zálibou maloval obrazy kostelní, z nichž jeden uvedl do vytržení
hodináře Menšíka, že zvolal: „To je krása, pane Ciliák!“
Načež pan Ciliák vece: „Není-liž
pravda, pane Menšík!“
Tohoto rčení užívalo se dlouho v Jimramově
k vyslovení úžasu. Tento malíř maloval také asi kolem roku 1848 terče (šajby) do nichž se páni úředníci zámečtí i páni měšťané na
střelnici „u Solu“ strefovali (někdy také ne). Terče
tyto zdobily dlouho vnitřek dřevěného tanečního sálu, a když tento pod tíží
sněhu v roce 1940 spadl, vzala i tato historická památka za své.
Obraz Prosičky malovaný na omítce štítu staré palírny maloval malíř
Štefan, vrstevník Brožíkův. Poněvadž se o konservování obrazu toho nikdo
nestará, jest obraz blízek úplné zkáze. Kolem roku 1870 žil v Jimramově malíř pokojů Ignác Schauer,
malíř dovedný, nadšený vlastenec a divadelní ochotník. Když v roce 1885
shořelo při požáru zámku divadelním ochotníkům jeviště, měl na malbě portálu a
dekorací velký podíl. Oponu tohoto jeviště věnoval spolku divadelních ochotníků
pozdější šéf malírny Národního divadla v Praze Jan Holzer.
Syn Schauerův Ignác, velmi nadaný malíř, rád maloval výjevy
válečné (Bosna, Burové, Rusko-Japonská válka) velmi
realisticky, zničil se – alkoholem. Nyní jsou zde dva malíři pokojů Ed. Houdek, Karel Jančík.
Sklenáři uvádí se ve starých listinách dva: Krištof Sklenář 1586 a Jílek
Sklenář 1588 – 1607. Co zasklévali nevíme, neboť ani
radnice neměla všechna okna skleněná. Snad okna zámecká (r. 1596). Po roce 1866
býval zde sklenář Petr Novotný a po něm syn jeho Alfréd, který zemřel r. 1945.
Nyní zde sklenář není.