Kronika Jimramova
Josefa
Pavelky
.
Řemesla zpracující dřevo
Ve starých listinách není o stolařích
zdejších nic napsáno. Totéž platí o stolařském cechu,
který zde neexistoval. Staré stolařské výrobky jsou
data pozdějšího (barok). Jsou to předměty uměle pracované, s ručně
řezanými dýhami, vykládané růz. dřevy, ozdobené
řezbami. Jest ovšem otázkou, pocházejí-li od stolařů zdejších a nejsou-li
přivezeny třeba z Vídně některými jimramovskými
měšťany – formany (sekretáře a růz. nábytek
s nerovnými profily). Myslím, že nejstarší stolaři zdejší vyráběli
jen jednoduchý nábytek tj. stoly s trnoži,
lavice, lenůšky, police, truhly a almary, které zdobili pestrými ornamenty.
Stavební práce, domovní vrata, dveře dovedně skládali a zdobili (bohužel málo
se jich zachovalo). Rámy a křídla oken byly malé, s větším množstvím
tabulek skla. Koncem století 19. byli zde již stolaři moderní, a sice Kyšperský, Jan Buchta, Josef Břenek.
Z těchto rodin je zde dosud rodina Kyšperských,
otec a syn (oba Emilové), kteří z malých počátků zřídili si velkou strojní
stolárnu opatřenou všemi moderními stroji dřevoobrábějícími.
Menší stolaři jsou Josef Vlček a Jos. Kunhart. Mají též částečně strojní zařízení (1948).
Soustružnictví a dýmkařství
Vzkvétalo zde za mistra Josefa Indry, jehož dýmky byly znamenité, že
byly na několika výstavách medailemi vyznamenány, Jeden druh měl po něm jméno „Indrovky“. Mistr měl mnoho zákazníků i v cizině a
posílal dýmky i do Bosny. Vyráběl též tkalcovské člunky, kuželky a koule
(z lignum sanctum) i zboží
galanterní. Též mnoho rohových špiček k dýmkám. Syn Jeho, absolvent odb. školy, závod ten zrušil věnovav
se jinému povolání.
Kromě Indry bylo zde několik
menších soustružníků (Mašík, Indra Václav, Kolařík,
Novák). Nyní je zde jen jeden.
Bednáři měli společný cech s kováři a koláři
již roku 1653. V letech 1584 a 1633 jest zde zapsán Blažek Bednář. Jest
jisto, že zde odedávna bednář byl, neboť v Jimramově
byl do r. 1590 obecní a po tom roce panský pivovar, který bednáře potřeboval.
Také většina domácího nádobí byla dřevěná. Putny, škopky, kádě, vany, hrotky,
máselnice, pantovice, sudy, bečky aj. – vše ze dřeva
velmi úhledně vyráběli bednáři. Koncem 19. století byli zde bednáři
Hanus, Voldán, Svítil a Kaša. Zavedením plechového a emailového nádobí bylo
drobným bednářům velmi uškozeno. Dnes není v Jimramově
bednáře (1948).
Řezbář František Bureš byl zde jen krátkou
dobu. Jest od něho uměle řezané zábradlí kolem stolu Páně v čbr. evang. kostele.
Koláři měli sice cech společně s kováři r. 1653, ale nenajdeme
nikde v té době jejich jmen. V druhé polovici 19. století byla zde
stará kolářská rodina Librova. Byl zde také kolář Vendolský. Po Vendolském převzal dílnu jeho zeť Bradáč, nyní
jediný kolář zdejší. Na Benátkách býval velmi dovedný
kolář a kočárník Hlouš, který také uměl stavěti
pěkné loďky.