Kronika Jimramova
Josefa
Pavelky
Řemesla zpracující kovy
Kováři
Jako nejstarší zástupce tohoto řemesla
uvádí se kovář Jakub Žemlička. R. 1653 patřili kováři ku společnému cechu se
zámečníky, koláři a bednáři. železné
výrobky byly u nás dlouho vzácností. Pro krádež radlice byl r. 1612 oběšen
Ondřej Holý. Kosy jsou u nás r. 1750. proto asi řemeslo kovářské teprve později
u nás vzkvétati počalo. Pokud z ústního podání
známo jest, mělo panství svého kováře. Stará panská kovárna byla až do r. 1911
v čís. 180. Před tím bývala panská kovárna na čís. 42 (Menšík) až do r.
1733. Od toho roku byla v čís. 62. Tam je dodnes kovář (Bárta). Ze
starých kovářských rodin byla zde rodina Navrátilova a Fajmonova.
V městečku měli kovárny členové rodiny Indrovy na číslech 80 a 4. Před
nedávnem vzdal se poslední člen této rodiny kovářství pro stáří. Nyní
jsou zde kováři dva. Na bývalé panské kovárně Fr. Bárta a ve vodní ulici Alois Čupr, který svůj závod rozšířil ve slušnou strojírnu.
Zámečníci
Již r. 1593 uveden jest v purkrechtní knize Krištof Zámečník, ač teprve r.
1653 byl ustaven cech zámečnický (viz kováři). Že jimramovští
zámečníci byli umělci, o tom svědčí mříže u okna radnice, jakož i horní
část brány zámecké. Brána zahradní jest z konce století 19. a dolní část
brány hlavní z doby ještě pozdější. Na starém hřbitově (kolem katolického
kostela) bývaly ještě kolem roku r. 1900 uměle pracované železné mříže, které
bohužel byly tehdejším farářem prodány do starého železa. Také kování
cechovních truhlí svědčí o dovednosti a vkusu
mistrů zámečníků. Též zavěsy a zámky domovních vrat
jsou důkazem, že mistři ti vyhýbali se šablonovité jednoduchosti a i tyto běžné
věci hleděli ozdobně provésti. Všechny tyto výrobky
byly důkladné a velké(klíče). Ze starých zámečnických
rodin dlužno jmenovati rodinu Svobodovy (č. 11), Antonyovu a Svítilovu, později
Peškovu.
Kolem roku 1885 usadil se zde zámečník Eduard Buchta, který svojí
dovedností a příčinlivostí v krátké době se
vyšinul a takřka z ničeho zařídil si strojírnu hospodářských strojů, které
se v širokém okolí pro svoji důkladnost a lehký chod nejlepší
pověsti těšily. měl proto velké zásluhy o
rozšíření hosp. strojů na Horácku, zvláště tím, že
jeho stroje nebyly tak drahé a že ochotně poskytoval zemědělcům úvěr. Po jeho
smrti závod ten upadal a nyní se zabývá opravou aut a instalací vodních
zařízení.
Kolem r. 1900 byl zde zámečník,
umělec, který umělé mříže zhotovoval (brána panské zahrady, některé mříže u
hrobů). Tepal též ze železa i jiné umělecké předměty, ku př.
stolky s železnými květinami. Zemřel mlád. Byl to Adolf Indra. Nyní
není v Jimramově zámečníka, který by se zabýval
prací čistě zámečnickou. Zámečník Jindřich Kotinský
opravuje jízdní kola, ale umí také dělati vkusné
brány a mříže, jakož i drátěné ploty.
Posledním starým zámečníkem
zdejším byl Jindřich Svítil,
zvaný po svém předku, který již r. 1770 v Jimramově
usazen byl a Theofil se jmenoval – Toufil. Zemřel r.
1941 ve věku 81 let.
Klempíř nebyl dlouho v Jimramově žádný.Teprve po roce 1890 usadil se v Jimramově klempíř Jan Schindler, rodem Němec,řemeslník
velmi dovedný. Druhý klempíř Matěj Kutnohorský, usadil se zde r. 1911. Jsa
velmi dobrým odborníkem na práci galanterní i stavební zanechává Jimramovu krásnou památku své práce, měděnou krytinu věže
katolického kostela. Věž měla do r. 1879 tvar jako nyní. Toho roku dostala tvar
jehlance, který r. 1933 opět původním tvarem nahražen
byl dle návrhu arch. inž. Sochora. Kostru střechy
provedl tes. mistr Kastner z Poličky. Věž pokryl
Matěj Kutnohorský jsa 63 let stár.
Velmi dobré nože vyráběl nožíř Alois Groulík,
jehož závod vede dál syn jeho Jaroslav.
Kdysi býval zde i pilníkář (č. 95 u Pilnikářů)
a konečně byl v Jimramově r . 1590 Vojta, zvonař
v čís. 8.