Kronika Jimramova
Josefa
Pavelky
Zpět na hlavní stránku
Opsáno bez úprav - s případnými chybami.
Řemesla
Již v 16. století
sdruženi byli řemeslníci jimramovští v cechy, o tom svědčí PECET CZECHU
RZEMESLA NOWEHO SSEWCOVSKEHO z roku 1576 (obrázek). Řemeslo nové ševcovské vyrábělo jen nové boty. Správu
dělali příštipkáři čili prtáci.
Před tou dobou patřili
zdejší řemeslníci k cechům některého z okolních měst. V 17.
století vydávány byly vrchnostmi nové cechovní řády, které dosud v opisech
v zámeckém archivu se nacházejí. Tak r. 1652 vydán cechovní řád řezníkům,
téhož roku tkalcům, 1653 ševcům, krejčím a společný řád kovářům, zámečníkům,
kolářům a bednářům. R. 1655 vydán řád pro tesaře, pro mydláře, pro mlynáře, r.
1672 pro punčocháře a r. 1717 pro pekaře. Ostatní řemesla byla sdružena
v společném řadovém cechu. Každému cechu předsedal cechmistr, který
opatroval „matku pokladnici“, v níž uložena byla privilegia a jiné
listiny, knihy, peníze a pečeť cechovní. Který řemeslník se chtěl stát mistrem,
musil cechu předložiti listiny o svém zrození, chování a učení. Musil si
zaopatřiti právo měšťanské a udělati mistrovský kus (některý z výrobků
svého řemesla). Po zaplacení příjemného do pokladnice a vystrojení dobré
svačiny ostatním pánům mistrům, byl přijat do cechu jako mistr.
Učedník se učil 2 až 5 let,
pak dostal za vyučenou a stal se tovaryšem. I ten musil složit nejprve zkoušku.
Tovaryši odcházeli do světa „na vandr“. Pro tyto cestující tovaryše zřízeny
byly ve větších městech stanice „herberky“. Na stanici dostal vandrovní stravu,
nocleh (a někdy něco dobrého do prádla). Tam také bylo mu sděleno, je-li
v místě pro něho zaměstnání a od místního cechu obdržel malou peněžitou
podporu na další cestu (kšenk). Od nás cestovali tovaryši hlavně směrem na
Vídeň. Mnoho jich v cizině, zvláště ve Vídni, našlo existenci a ti, kteří
se ze světa domů vrátili nabyvše mnohých zkušeností a dovedností, bývali velmi
dobrými řemeslníky, o čemž svědčí různé, dosud zachovalé výrobky hlavně
zámečnické (mříže okenní v radnici, horní část hlavní brány zámecké
(1750), dále práce stolařské (starý nábytek s ručně řezanými dýhami,
vykládaný).
Cech řídil výrobu a prodej,
kontroloval jakost a ceny výrobků, stanovil počet tovaryšů a učedníků, dohlížel
na jejich chování, čímž přispíval ku povznesení mravnost a kázně ve stavu
řemeslníků. Zřízením cechovním omezena svoboda řemesel a to přispělo ku
povznesení blahobytu řemeslníků. Stav řemeslníků byl silný, zámožný, výrobky
vynikaly bytelností. Tenkrát skutečně platilo přísloví: „Řemeslo má zlaté dno“.
Po roce 1620 zúčastňovaly se
cechy korporativně slavných církevních průvodů. V kostele katolickém jest
dosud 5 uměle vyřezávaných postavníků (standart) s odznaky řemesel, které
cechové v čele své řady nosili a které dosud katoličtí příslušníci týchž
řemesel v průvodech nosí.
Dne 1. května 1860 bylo
zřízení cechovní zrušeno a zavedena úplná svoboda řemesel. Toto neuvážené
nařízení bylo pro zhoubné následky na řemesla brzy zrušeno a zavedena nová
organizace řemesel v živnostenských společenstvech r. 1883.
Další všeobecné údaje o
řemeslech viz kap. X.