Kronika Jimramova
Josefa
Pavelky
b) Zaměstnání obyvatelstva
Rolnictví – formanství
Za starých dob zaměstnávali se
obyvatelé Jimramova vedle rolnictví též
formanstvím a obchodem.
Jimramovští formani jezdili nejen do okolních měst, ale i
pravidelně do Vídně a Budapešti. Jakou důležitost přikládali měšťané jimramovští formanství zřejmo
jest z toho, že se starali, aby v privilegiích bylo jim právo formanské potvrzeno, což se stalo v r. 1654, 1732,
1746, 1781.
Do Vídně vozili formani výrobky
zemědělské (přepuštěné máslo, lůj a j.)
a výrobky tkalcovské. V pozůstalosti měšťana Jana Čermáka
čís. 71 sepsáno másla za 307 zlatých (rýnských), to je za 47 zl. Bylo to velké množství uvážíme-li,
že stála tenkrát kráva 8 zl, ovce 1 zl, kůň 30 zl, vůl 7 zl, vysoké boty 1 zl 30 kr, měřice pole 13 zl, míra žita
1 zl30 kr, libra (560 g) hovězího masa 4 kr. a celý Čermákův dům 300 zl
(r. 1747). Zpět vozili formani šafrán, pepř, mýdlo a z Budapešti víno.
S doveženým zbožím formani „handlovali“. Jimramovští tedy s oblibou popíjeli víno uherské,
ačkoliv do roku 1589 měli svůj obecní pivovar.
Byli ovšem i zde ctitelé moku Gambrinova (piva)jak svědčí jméno měšťana a majitele domu
č. 72, jenž nazván byl Václav Češpiva, asi proto, že
v panském domě šenkovním mnohou čéš piva
k sobě vzíti dovedl an
dobrý piva pitel byl.
Jimramovští byli vůbec mnohdy špásovní při vymýšlení jmen svým
spoluobčanům. Tak ku př. majitel mostního mlýna se
jmenoval (i v listinách) Jirka Chromej, jindy
Jirka Kulhavej, ač jeho pravé jméno bylo Jiří Čermák
(č. 68). Mnohem drastičtější jméno dáno sousedu z č. 24. Jest dosti
choulostivé jméno to zde uvésti, ale historie jest
historie – jmenoval se Mikuláš Prdiveška – a vylíhlo
se jeho jméno asi při popíjení vína, které formani z Uher přivezli.
Hlavním zaměstnáním jimramovských měšťanů bylo však vždy rolnictví, které
jsouce již od r. 1590 zbaveni robot, svobodně provozovali. Rolnictví nebylo
ovšem prováděno tak racionelně jako dnes. Třetina polí ležela vždy úhorem,
ostatní obděláváno nářadím primitivním, dřevěným. Železná radlice byla
vzácností. (R. 1613 za krádež radlice – trest smrti – viz X.) Také mlácení a
čištění obilí prováděno ručně (cepy, lopaty, žejbra).
Pěstovalo se žito, ječmen, oves a
někdy pšenice. Brambory přišly do našeho kraje r. 1772. Přebytky obilí ukládány
byly do obecního špýcharu, aby byly zásoby pro případ neúrody a zabráněno
hladu. Vedle obilí pěstován len. Vee starých zápisech
čteme: „Len se letos neurodil“ a hned na to: „Byla nouze o peníze“. Byl
tedy len u nás snad jediným výrobkem zemědělce, který mohl prodat. Do kraje
přicházeli obchodníci lnem již na začátku 18. století a ti len kupovali. Tak
čteme ve zprávě o pronásledování tajných protestantů v okolí Jimramova, že „tajní emisaři ze Saska navštěvovali
protestanty a vydávali se za obchodníky lnem“.
Rolnictvím zaměstnávali se takřka
všichni obyvatelé Jimramova. Hospodařili nejen
rolníci, ale i všichni řemeslníci a obchodníci, hospodařil i katolický farář,
učitel – varhaník, i lékárník. Větší hospodáři měli nejméně 1 pár koní, menší
jednoho. Kdo neměl koně obdělával
pole volem, nebo kravami. Hovězího dobytka, kozí, vepřů, hus, kačen, morek a
slepic chovalo se zde mnohem více než nyní. Pečenou husu o posvícení mohl si popřáti každý – stávalať husa 1 zl r. č. Úroda obilí nebývala velká, proto byly u domů malé
stodoly, později rozšířené.
Pro zpracování lnu byly zde 3
tírny. Již v nejstarších dobách mluví se o pazdernách (1746), které byly u
cesty vedoucí k Žabárně. Později postaveny zmíněné 3 tírny: panská –
později Hamanova, Čermákova na úpatí Kabačky a
Bukáčkova za Benátky. Majitelé těchto tíren skupovali uležený a hlavin zbavený len od hospodářů v dalekém okolí,
v tírnách len usušili a zpracovali a vytřený len prodávali do továren.
Poněvadž ceny lnu někdy velmi kolísaly a náhle klesaly, musil být „handlíř“ při nákupu lnu velmi opatrný, neboť při větším
nákupu mohl přijít o celý svůj majetek, jak se stalo p. Hamanovi. Dovoz ruského
lnu do našich plátenických továren a láce bavlny zasadily lnářství našemu velkou ránu. Dlouho živořilo a teprve v nynější době
(1948) se poněkud zotavuje. Jimramovské tírny však
patří již minulosti.
Nyní jsou u nás hlavní plodinou brambory, které se v našem kraji výborně
daří. Pěstují se nejen brambory jedlé a krmné, ale i druhy průmyslové, které se
dodávají do lihovarů, škrobáren a syrobáren. Kromě
nich pěstují hospodáři velmi pěkné druhy obilí. Polní plodiny prodávají se
prostřednictvím hospodářských družstev, takže nyní nejsou rolníci vydání na
milost a nemilost židovským spekulacím, jak to dříve bylo. Proto je životní
úroveň našeho lidu nyní mnohem lepší než v minulosti.
Během posledních 20 let (od r. 1920) ubylo v Jimramově
hospodářů. Některé velké rolnické usedlosti byly rozprodány, jiné pronajaty,
buď v celku velkostatku, nebo drobným pachtýřům.
Někteří majitelé zemřeli nezanechavše syna – nástupce. Mnozí mladí věnovali se
jiným povoláním. V nejnovější době (1947/48) není ani možno pozemky pronajmouti, není zájemců, poněvadž dřívější drobní rolníci
pracují v továrně, kde při zdánlivě menší námaze více peněz vydělají.
Tak jsou poměry v zemědělství stále horší. Dnes může hospodařit pouze ten,
kdo jest s to za pomoci členů rodiny hospodářství obdělati.
Čeleď pro větší hospodářství najmouti jest skoro
nemožno – přes to, že máme úřad práce. Snad se postupem času poměry zase změní.
Hospodářský pokrok a úpadek
Před r. 1890 začaly se u nás objevovati první hospodářské stroje. Byly to řezačky,
fukary a mlátičky na ruční pohon. Brzy na to následovaly žentoury na koňský
pohon, jimiž se poháněly shora jmenované stroje. Pak následovaly mlátičky
s vytřísadly slámy. Brzy na to po roce 1900
objevily se první secí stroje a americké stroje žací. Kolem r. 1910 jsou zde
první hospodářské benzinové motory a u velkostatku lokomobila parní. Potom
přicházely stále nové a nové stroje jako různé zdokonalené nářadí orné, železné
brány, válce, kultivátory, vyorávače bramborů, rozmetače hnojiv umělých,
šrotovníky, odstředivky a pat. máselnice, napájedla, pařáky aj. Hospodářství se mechanizovalo. To
trvalo po celou dobu první republiky (1918 – 1938). Za doby protektorátu
rozvoj ten ustal, ač mnozí rolníci získavše černým
prodejem hospodářských výrobků velké sumy peněz, hleděli si nákupem hosp. inventáře svoje podniky zaříditi
(1938 – 1945).
Po ustavení druhé republiky
(1945) mechanizace stále se stupňovala, přišly traktory s přívěsnými vozy,
samovazače, autom. čistící mlátičky s výfuky
slámy a lisy. Přišlo mnoho jiných zařízení (siláže, sušírny brambor aj., bez
nichž si nelze dnešní hospodářství při naprostém nedostatku zemědělského
dělnictva představiti.
Výnos polí racionelním hnojením
umělými hnojivy zvýšen.Též chov dobytka a drůbeže
výběrem ušlechtilých druhů přiveden na výši nebývalé. Za příčinou správné
distribuce potravin zavedeno řízené hospodářství celostátní. Hospodářský pokrok
nastal ovšem hlavně ve vesnicích okolí jimramovského,
v Jimramově samém týká se to hlavně velkostatku
a několika málo jiných rolníků, poněvadž Jimramov
přestává v této době (1947/8) býti městečkem
zemědělským a stává se průmyslovým, obchodním dělnickým a letoviskem.