Kronika Jimramova

        Josefa Pavelky                                                               

IX. Kulturní činnost

a) Zpěv – hudba

            Vzácný dar – hudební nadání dala příroda v hojné míře všem národům slovanským, zvláště však nám Čechům, Moravanům a Slovákům. Není to však pouze nadání reprodukční, ale i nadání komposiční. Lid náš uměl nejen zpívat a na různé nástroje hrát, on uměli i komponovat. Cizí hudební znalci se diví, že lidé, teoreticky hudebně nevzdělaní, dovedli skládati písně formálně naprosto správné.  Lidové písně šířily se ústním podáním z kraje do kraje a u některých nelze vůbec určiti kde vznikly. Staly se majetkem celého národa.

My, jsouce na hranicích Čech a Moravy, přijímali jsme vždy více kultury a tedy i písní z Čech. Nuzné poměry, za kterých předkové naši v zdejším kraji žili a o nichž na mnoha místech této kroniky zmínka jest, nebyly jistě příhodnými pro hudební tvorbu našeho lidu a proto máme z našeho kraje velmi málo písní komponovaných neznámými autory z horáckého kraje. Jediná píseň pocházející velmi pravděpodobně z okolí Jimramova jest známá píseň „Sivá holuběnko, kdes byla?“ Vedle této písně existuje zde jiný nápěv na slova české písně „Červená růžičko, proč se nerozvíjíš?“. Obě tyto písně zpívaly se a dosud se zpívají s oblibou na svatbách. I různé jiné české písně zpívají se zde s jinými nápěvy.

Kostelní zpěv ve starém jimramovském kostelíku se měnil, jak se měnilo náboženské vyznání jimramovských obyvatelů. Možno tedy usuzovati, že v kostelíku jimramovském od jeho postavení, až do první polovice 16. století zněly písně prvních křesťanů moravských: Gospodi pomiluj ny, Narodil se Kristus Pán, Vstalť této chvíli a později snad Svatý Václave, které za doby české reformace, kdy dle starého zápisu v „Protocolum domesticum“, celý kraj během českých náboženských a selských válek od katolické víry odpadl a částečně k Husitům, částečně k Luteránům přistoupil, byly vystřídány snad písní „Jezu Kriste, štědrý kněže“.  A zněla jistě naším krajem píseň vojsk husitských „Ktož jsú Boží bojovníci“, když tato krajem táhla.

Při protestantských bohoslužbách byl církevní zpěv soustavně pěstován. Z roku 1912 máme písemnou zprávu o tom. Jsou to stanovy „Sboru literátského“ vydané  tehdejším majitelem panství Vilémem Dubským z Třebomyslic. Artikule tyto byly sepsány  dle vzoru artikulí literátských sborů církve augsburské a proto nebyly roku 1631 c.k. komisí potvrzeny, „poněvadž listina nadační se vztahuje pouze na lutheránskou a proto kacířskou víru“. Tak zaniklo prvé sdružení, které v Jimramově církevní zpěv  (protestantský) pěstovalo. ¨

Po roce 1620 nastala Jimramovu doba velmi zlá. Celé městečko dvakrát vyhořelo,  (r. 1589 a 1643)  přes Jimramov přešlo mnoho cizích vojsk, r. 1680 vypukl zde mor. Za těch poměrů nebylo asi jimramovským do zpěvu (viz války husitské a třicetiletá).

O snaze zvelebiti zpěv církevní máme zprávu z roku 1750. Tehdejší majitelka panství Marie Antonie svobodná paní z Waldorfu nařizuje, že „učitel a zpěvák, kromě znalosti řeči české a německé musí býti znalcem hry na varhany a jiné hudby, musí cvičiti chlapce zpěváky, aby hudba a zpěv v chrámu Páně náležitě provozovány býti mohly“. Nařizuje dále – „instrumenty a struny ať kupují se, jak to od nepamětných dob zvykem bylo na účet kostela“. To by svědčilo o provozování figurální hudby kostelní dávno před rokem 1750. Na kůru byly v roce 1794 tyto instrumenty: varhany se 14 rejstříky, positiv se 4 rejstříky, housle (počet neudán), 4 trumpety (clariny), 2 rohy (carni), 2 tympani (velmi dobré, měděné, byly v kostele až do r. 1916, kdy byly dány na sbírku kovů!).

Byl-li tento zákrok svob. paní z Waldorfů co platen, není známo. Není také známo byl-li v Jimramově ustanoven nějaký kantor, vynikající hudebník. Ve staré školní kronice jest pouze zápis, že při otevření nové školy 1801 byla slavnost a hrány byly fanfáry (mit Pauken und Trompeten- s tympany a trumpetami).

Z roku 1833 máme zprávu o žalostném stavu varhan (ve farní kronice), která doslovně zní: „R. 1833 zdejší varhany celé zaprášeny byly, mnohé píšťaly žádného hlasu nevydávaly. Pozorovalo se, že jejich štem s dechovými hudebními hudebními nástroji se nesrovnával. Proto byla nevyhnutná potřeba je vyprášiti a přeštemovati nechati, při čemž velká výloha se stala“. Pochybuji, že by za doprovodu takového nástroje bylo možno pěstovati vážnou hudbu církevní. Tenkráte byl regentem byl regentem chori „musterlehrer“ Václav Kostršic a po něm zeť jeho Jos. Wolf. Není zpráv jací to byli hudebníci, ale neznal jsem ve svém mládí v Jimramově z řad občanstva ani jednoho dobrého zpěváka, ani hudebníka, který by byl jejich žákem. Po obou těchto varhanících nezbyl zde žádný notový materiál, z kterého by se dalo usuzovati o stavu tehdejší hudební úrovně. Jedinými zbytky po nich jsou dodnes odlišné nápěvy některých písní kostelních. Jsou to:

Vánoční koleda „Nesem vám noviny“.

Tento nápěv odlišný od nápěvu všeobecně užívaného jest pěkný a dosud se v Jimramově s velkou oblibou zpívá.

Následující nápěv velikonoční písně „Vstalať jest této chvíle“ není sice špatný, ale neshoduje se s textem, který býval lidem všelijak přizpůsobován.

Píseň tuto prozpěvovali jimramovští při průvodu o „Vzkříšení“ za více méně falešného doprovodu místní hudby. Byla nezbytnou součástkou oslav velikonočních a dalo to mnoho práce, než se podařilo původní písní staročeskou ji nahraditi.

Nejpopulárnější písní byla však píseň „S pastýři pospíchejme“ zpívaná o druhé jitřní mši 1. zv. pastýřské. Tato píseň postrádá vší pravidelné formy a psána jest ve velmi neobvyklém taktu – pětidobém.

Další text zpíval se podle části nápěvu označené repeticí. Odstranění této písně bylo věcí chvályhodnou. Oproti tomu byla jedna píseň velmi stará a pěkná „V Trojici Bože jediný“, která se zpívala na hřbitově o dušičkách. Píseň ta nachází se v kancionále z roku 1630 a zpívala se zde od té doby až do doby nedávné, kdy byla nahražena písní jinou „Odpočiňte v pokoji, po boji“, která má asi takovou cenu jako zmíněná píseň pastýřská.

Z jakých kancionálů se zde zpívalo není možno zjistiti. Snad to byl zmíněný kancionál tištěný v roce 1630, v kterém jest obsaženo mnoho pěkných písní, z nichž mnohé zařadil do svého zpěvníku Msgr. Lehner (zvláště tzv. obecné mše). V kostele byly také kancionály svatojanské, jichž se však obecně neužívalo. Po létech osmdesátých zpívalo se v neděli z kancionálů Lehnerových. Kromě toho vydán byl kancionál pro farnost jimramovskou, který obsahoval písně, žalmy a modlitby zde obvyklé.

O provozování umělé hudby církevní není nikde záznamů.

Ve farní kronice zapsáno jest, že r. 1830 v sobotu po Zvěstování P.M. byla slouženo slavné rekviem za zemř. býv. faráře jimramovského P. Matěje Sychru, který zemřel v Zám. Žďáře. Potom ještě častěji děje se zmínka o zpívaných službách Božích, není však zapsáno účinkoval-li při nich nějaký chrámový sbor nebo hudba.

Evangeličtí učitelé a varhaníci byli pokud ústní podání a moje paměť sahá velmi slabými hudebníky a umělý sborový zpěv nepěstovali.

Hudbu světskou, najmě taneční, provozovali staří kantoři se svými spomocníky a vyučenci jako hlavní zdroj svých hubených příjmů. Měl ku př. jimramovský pan kantor v roce 1801 – sto zlatých ročního příjmu, z čehož musil si vydržovati dva pomocníky.

Že i dříve zde nějaká hudba se provozovala svědčí zápis v nájemní smlouvě mezi M. A. z Niebrů a Ignácem Librou nájemcem „Panského domu“ z r. 1728, kde mimo jiné psáno jest: „Všechny muziky o svatbách smí se jen u něho odbývati.“

Že učitelé Jan a Václav Kostršicové a Josef Wolf měli svoje kapely, známo jest z vyprávění starého souseda zdejšího „strejčka“ Josefa Novotného, který jako kluk s kapelou pana kantora Wolfa sekund hrával. Od něho také pochází zpráva o šprýmovním basistovi Johanu Nedělkovi, který nejen svojí basou muziku tvrdil a v kostele svým vysmoleným hlasem ku chvále Boží pěl, nýbrž také o muzikách občany samorostlými šprýmy obveseloval, načež jedenkrát v Míchově po zdařilém provedení „ševcovských pašijí“ zvolal hlasem velikým „dosmoleno jest“ a jedním skalním ševcem do rybníka i s basou vhozen byl.

Světský zpěv sborový se zde asi nepěstoval ani česky, ani německy. R. 1865, kdy už všude ve větších venkovských místech zakládaly se čtenářské spolky, pěvecké jednoty a besedy, vládla v Jimramově ve společnosti úřednické a měšťanské němčina, a není ani ve školních, ani ve farních kronikách nejmenší stopy po českém národním uvědomění. Všechny zápisy z té doby jsou německé a v duchu vlastenectví rakouského. A tak se stalo, že při oslavě jmenování hraběte Richarda Belcrediho  státním ministrem pořádané v Jimramově byl nejen lampiónový průvod s hudbou, osvětlení radnice a střelba z hmoždířů, ale i „zpěvácký spolek z Poličky udělal poctu hraběti svým zpěvem“ dne 10. 8. 1865. V Jimramově asi pěvecký sbor nebyl.

Obrat k lepšímu nastal teprve po roce 1880. Tehdejší učitelé katolické školy Adolf Maršálek a Karel Košťál snažili se v tehdy nově založeném spolku divadelních ochotníků  občas také hudebními čísly pořad jeho podniků zpestřiti, ale k vážné hudební nebo pěvecké činnosti nedošlo.

Po odchodu Maršálkově do Německého přišel v r. 1883 do Jimramova učitel Frant. Still a v r. 1884 řídící učitel Karel Bastl. Ačkoliv na oba, zvláště na Bastla čekalo mnoho práce s reorganizací zanedbané školy, věnovali se oba plnou silou kulturní práci mimoškolní. Jsouce oba, zvláště Bastl, dobrými hudebníky, začali oba pěstovati od základu zpěv a hudbu. Bastl cvičil žáky a žákyně hudebně nadané zpěvu dle not, Still vyučoval bezplatně větší počet chlapců hře na housle (dle školy Romana Nejedlého, učitele v Litomyšli). Karel Bastl s tehdejším kaplanem Františkem Mikanem, nadšeným hudebním enthusiastem, založili roku 187 farní „Cyrilskou jednotu“ první to pěvecký spolek v Jimramově. Jednota pěstovala především sborový zpěv církevní, ale zpívala také sbory světské a již r. 1888 jest zmínka o pořádání pěvecko – hudební akademie, při které hrány byly skladby klavírní i sólové zpěvy vážné i komické. V roce 1889 zpívala Cyrilská jednota při serenádě pořádané místními spolky za návštěvy brněnského biskupa Františka Bauera. Zpívány 2 sbory. Jeden měl slova: „Dlouho buď zdráv“ a druhý „Ulehl večer na lesy“ Skladatele jsem si nepamatoval. Zpíval jsem tenkrát jako desítiletý hoch ve sboru alt.

Téhož roku v únoru odešel z Jimramova učitel František Still, jako říd. učitel do Dalečína a místo něho ustaven byl Josef Kheil, rodák žďárský. Josef Kheil pocházel ze známé žďárské rodiny hudebnické (dva jeho bratři byli kapelníky z povolání) a sám byl velmi dobrý hudebník, zvláště houslista a zpěvák. Převzal ihned vyučování hře na housle a vyspělejší žáky učil hře na violu cello a kontrabas. Roku 1890 čteme opět o hudební akademii pořádané „Cyrilskou jednotou“ při které proveden byl Bendlův ženský sbor“Zpěv víl nad vodami“a sbor na slova Hálkových večerních písní „Na nebi na sta hvězdiček“. Malí žáci Kheilovi hráli směs z národních písní pro troje housle a Kheil sám hrál  Allardovu fantasii na motivy Gounodovy opery „Faust“ a zpíval sólové písně pro baryton. Tato akademie, která byla první hudební produkcí s cenným pořadem, ukázala jasně, co dovede udělati v hudebně zaostalém Jimramově několik nadšených lidí za 6 let. Téhož roku uspořádána opět serenáda na oslavu 50tého výročí vysvěcení na kněze Msgr. Jana Havránka, faráře zdejšího.

Kheil brzy sestavil ze svých žáků smyčcový kvintet a tak vzala v Jimramově počátek první slušná smyčcová hudba, jejímiž členy byli studentíci, z nichž nejstarší (1. houslista) byl 16tiletý a nejmladší (kontrabasista) 12tiletý. Studenti zdokonalili se v hudbě v místech svých studií (Brno, Litomyšl) a celé prázdniny pilně hráli. K těmto „starým“ členům hudby přibyli časem členové noví „mladí“ primáni z novoměstské reálky, a tak vyvinul se postupem času velmi pěkný smyčcový orchestr.

R. 1892 čteme ve školní kronice horní školy: „Dne 26. 12. 1892 provedena školní mládeží hra Mladí pastýři betlémští, melodrama o třech dějstvích se zpěvem a deklamacemi od Jana Baara s hudbou I. Soukupa. Hudební doprovod – studenti. Táž hra se opakovala 26. 12. 1893.

Roku 1895 29.12. hrána druhá dětská zpěvohra „Narození Páně“, zpěvohra o 2 jednáních s předehrou a dohrou od Dra M. Kováře s hudbou J. E. Zelinky. Hudební doprovod – studenti. Hra opakována r. 1896.

Studentíci vyrostli v studenty a s nimi rostlo jejich hudební umění. Ten nejstarší byl již učitelem a ten nejmladší (basista) hrával jako student v orchestru zat. „Národního divadla“ v Brně. Ale ani ostatní nezůstali pozadu a za první světové války vidíme dva z těch nejmladších v symfonickém orchestru čsl. legií v Rusku.

O prázdninách roku 1898 14. 8. oslavováno 60. výročí vysvěcení na kněze papeže Lva XIII. Opět zpívá „Cyrilská Jednota“ v kostele Skuherského „Missa brevis et solemnis“., při slavnosti u Střelnice: Bendl „Chorál nár. českého“. Téhož roku 27.8. – 28. 8. oslavovány 100. narozeniny Františka Palackého velkou slavností při níž účinkoval pěvecký sbor a orchestr.

R. 1899 studenti pořádají hudební večer s přednáškou na počest Fr. L. Čelakovského, V. B. Třebízského a B. Smetany – hrány 3 skladby  Bedř. Smetany.

Za nepřítomnosti studentů hudební činnost sice ochabovala, ale i pak jsou zde zprávy o činnosti smíšeného a mužského sboru (23. 2. 1902).

Zato dne 21. 8. 1904 uspořádán byl v sále Koruny „Dvořákův koncert“. Že to nebyl ledajaký koncert, o tom svědčí pořad: 1. Slovanský tanec čís. 8 – orchestr, 2. Maličkosti op. 47 III., V. pro dvoje housle, violoncelo a harmonium, 3. Tercetto, op. 74, II, III pro dvoje housle a violu, 4. Dva valčíky, op. 54 – smyčc. orchestr, 5. Smyčcový kvartet F-dur (americký), II, IV, 6. Slovanský tanec č. 7 – orchestr.

Orchestr čítal přes 30 členů. Dirigent K. Bastl. V kvartetu hráli: B. Kozák, Jos. Sedmera, Jos. Kheil, Jos. Pavelka. Harmonium K. Bastl. Tímto koncertem dosaženo bylo vrcholu v hudebním podnikání v Jimramově.

R. 1904 koncertoval zde houslový virtuos Emanuel Ondříček za klavír. doprovodu Karla Leitnera (18. 8.).

Jména hudebníků, kteří se o tento minulý rozkvět hudebního života v Jimramově zasloužili jsou: Karel Bastl, Frant. Still, Josef Kheil, Fr. Indra, Josef Pavelka, Petr Libra, Jindřich Karas, Jaroslav Karas, Karel Čermák,   Josef Bím, Josef Kostelecký, Josef Kalášek, Frant. Kalášek, Bohumil Cink, Stanislav Cink, Jos. Lidmila, Jos. Valášek, Josef Mach, Adolf Klimeš, Cyr. Fišer, Al. Horák, Marie Lukšová, Emilie Tichá.

Hosté: Bohumil Kozák, Jan Kozák, Jos. Sedmera, Adolf Švejda, O. Robe, Jos. Groulík, Kar. Groulík, Frant. Floss, Jan Svoboda, Alfréd Novotný, I. Střílek, Jan Dufek a otec a syn Gregorové.

Studenti vystudovali, šli za svým povoláním. Hrávali sice vždy, když se o prázdninách a dovolených v Jimramově sešli, ale na podobný podnik se již nikdy potom neodvážili. V místě udržoval se ještě po nějakou dobu salonní orchestr, ale i ten zanikla pro nedostatek členů. Staří odešli a mládež neměla zájmu.

Také Cyrilská jednota, jediný pěvecký spolek zdejší, ustala v činnosti. Od r. 1893 až do r. 1933 není ani v její pamětní knize zápisů.

V roce 1927 ustaven byl v Sokole pěvecký kroužek, který pod vedením učitele Fr. Chládka zdárně po několik let působil. Po odchodu jmenovaného učitele na jiné místo činnost kroužku zanikla.

Jiného hudebního sdružení v té době nebylo a v případné hud. doprovody ku div. hrám apod. obstarávali obyčejně členové městské hudby z Poličky (kapelník Jos. Wintr).

R. 1934 obnovena byla činnost zaniklé Cyrilské jednoty zásluhou faráře Války a varhaníka Jos. Groulíka. Kromě pěstování hudby církevní absolvoval spolek několik pěkných koncertů s cenným pořadem za spoluúčinkování rozhlasového orchestru z Brna, houslista Jiřího Šembery, violisty Jaroslava Gottharda a kontrabasisty Julia Ventruby, kteří přednesli sólové skladby. Sbor Cyrilické jednoty jest nyní jediným hudebním tělesem v Jimramově a účinkuje společně se sborem evangelického sdružení chrámového při různých oslavách pod řízením varhaníka Jos. Groulíka. V místě jest 12členná hudba jmenovaného kapelníka, která zvláště v poslední době značný pokrok učinila.

Evangelíci mají ve sdružení mládeže ev. pěkný smíšený sbor výhradně církevní zpěv pěstující. Po odchodu dirigenta říd. uč. Em. Zbytovského, vedl sbor farář Otto  Prosek, která zavedl v chrámu Páně tzv. hudební nešpory, při nichž provozovány cenné sborové i instrumentální skladby. Po odchodu faráře Proska ustanoven zde farář Jiří Novotný, výborný houslista. Kromě toho žije v Jimramově známý horácký hudebník Josef Pavelka, říd. učit. v.v., hudební skladatel diletant, který složil dvě lidové zpěvohry a sice „Král Lávra“ a „Soumrak“, scénickou hudbu k Tylovu „Strakonickému dudáku“ a Jiráskově „Lucerně“, dětskou hru „Sůl nad zlato“, jednu operetu a více drobných skladeb. Byl dobrým výkonným hudebníkem na různé  nástroje a vynikl jako sólový violoncellista. Jako mladý učitel byl dirigentem „Orhestrálního sdružení v Prostějově a členem tamního smyčcového kvarteta. Později založil „Horáckou hudbu“ v Městě Žďáře. Všude, kde působil, zřizoval hudební sdružení. Od prosince 1947 stižen jest poruchou sluchovou, která mu hudební činnost znemožňuje.

Hudební činnost za protektorátu

Veškerá kulturní činnost byla ochromena. přece však nalezlo se několik lidí, kteří v zavřené sokolovně se scházeli a tam hudbu pěstovali. Byli to Josef Pavelka, říd. učitel v.v., Gustav Švanda ř. uč., Otto Prosek, ev. farář, Jan Vozdecký, četn. strážmistr, Old. Pleva, odb. učitel, Sylva Plevová, žákyně měšť. školy, Mil. Svoboda, řez. dělník, Šedý, kand. profesury, Adolf Tichý, odb. učitel, Kar. Antes, mistr kominický, Fr. Štůla, kapelník, Fr. Sedlák, dělník, Chlebeček, rolník, Rabuňka, Kakač, rol., Javorek, Groulík, varhaník, Zd. Macháček, lékárník. Tito lidé neměli strach a pilně cvičili aby měli pohromadě program „až k tej věci přijde“ (dle slov dirigenta Pavelky). Dva z nich byli přespolní a chodili do zkoušek i v zimě.

V Jimramově bylo ovšem tenkrát hudebníků více, ale ti se věnovali „podzemní činnosti“ – (totiž zalezli, aby se jim něco nestalo). Orchestr měl obsazení: 2 housle, 2 obligoto- nečitelné,  cello, kontrabas, klarinet, trumpeta, trombon, harmonium, klavír, bicí nástroje. Pořad věcí koncertních nastudovaných: Předehra k op. Hubička, př. k op. Don Juan, 2 Slov. tance, Humoreska, Skočná, árie z Rusalky, Uher. tance a několik tanečních a pochodových skladeb. Orchestr vystoupil (když k tej věci přišlo) při první oslavě vítězství a podruhé při jakési slavnosti pořádané Rudou armádou. Potom se orchestr rozpadl následkem odchodu některých členů a následkem nepříznivých okolností.

Po jmenování p. Lad. Procházky ředitelem střední školy se dětský pěvecký sbor rozešel – děti odešly do světa – a od té doby rovná se hudební činnost 0 (nule). Kromě tzv. masových a budovatelských písní, které dle mého názoru jsou hudebně úplně bezcennými kýči, neuslyší se zde nic.

Dne 20. 5. 1951 provedlo zde pěvec. sdruž. učit. poličských koncertně Blodkovu operu „V studni“. Stalo se tak při oslavě 30letého trvání čsl. strany komunistické. Dne 1. 5. 1951 odešel z Jimr. evang. far. Jiří Novotný, výborný houslista, čímž vzal za své smyčc. kvartet, v kterém hráli: I. Jiří Novotný, II. Josef Bím, viola Gust. Švanda, cello Jos. Pavelka – poslední z nich v tu dobu ohluchl.

ZPĚT NA VÝBĚR KAPITOLY