Kronika Jimramova
Josefa
Pavelky
Druhá světová válka
Poněvadž o událostech této války v celém jejich rozsahu jistě mnoho
napsáno bude, omezuji tento zápis pouze na události, které se týkají Jimramova a nejbližšího jeho okolí.
Po mnichovské konferenci 30. 9. 1938 zabírali Němci tzv. Sudetsko.
Došlo i na obsazení Svitavska. Byla obsazena Polička
a část Korouhve a mluvilo se i o obsazení Trhonic a
Sedlišť. Jimramov byl tedy těsně na německé hranici.
Poličská muniční továrna vyklizována, v Jimramově
na náměstí ležely kupy strojů, nábojů a jiné, v domech ukládáno obchodníky
z Poličky a Svitav různé zboží. Sudetští Němci, zvláště Jedlováci, řádili. Polička a Korouhev byly však přece
z náboru propuštěny. Poměry v našem kraji za okupace, ač nebyly nijak
utěšené, byly přece proti jiným krajům klidnější a příznivější.
Okupace a válka projevily se hlavně nedostatkem zboží, obtížnými dodávkami a
kontrolami a obavami o budoucnost. Perzekuce a řádění nacistů byly v Jimramově minimální. Zatknut byl pouze sokolský
pracovník, odborný učitel Josef Mrštík, který byl
zanedlouho opět propuštěn. Nebylo poprav místních občanů, ani záboru statků pro
německé vystěhovalce, ani německé školy. Místních několik Němců chovalo se
celkem tolerantně a z Čechů se nikdo nepřihlásil k německé
národnosti. Až na ojedinělé případy netěšili se zde Němci sympatiím. Jen
německé nápisy na úřadech, školách a obchodech a občasné návštěvy
uniformovaných Němců, časté zdobení domů prapory ( hackenkreutz)
a písmeny V (victoria) připomínaly panství Němců.
Místo nepravdivých a štvavých rozhlasových relací diktovaných nacistickou
propagandou poslouchali občané klidně rozhlas z Londýna a Moskvy, a když
jim Němci nechali z přijímačů odstranit zařízení pro krátké vlny, dovedli
si je sami nahradit.
Po rozpuštění spolků Sokol a Orel se v sokolském kinu nazvaném Kino Meran promítaly nacistické propagační filmy. Divadla a
zábavy byly zakázány. Pořádány jen oslavy německých vítězství. Učitelé,
poštovní úředníci a zřízenci, četnictvo, obecní úředníci musili navštěvovati kursy němčiny a po absolvování skládali před
zvl. komisí zkoušky. Taktéž kněží i lékaři.
R. 1943 vyvezeni do koncentračních táborů všichni zdejší židé. Byly to rodiny
č. 73, Haasova č. 23. Kromě nich cizí židé, kteří sem
utekli, rodiny Langova z Jihlavy a Eisingerova
z Brna, Tichova ze Svitav. Z těch se
vrátila pouze MUDr. M. Reinerová. V Jimramově zůstal pouze 1 žid – zdejší rodák Vilém Ticho.
Celá jeho rodina, až na jednu dceru, která byla v Palestině, zahynula
v koncentračním
táboře.
Zrekvírovány podruhé zvony obou kostelů. Na katol.
kostele zůstaly jen dva malé zvonky – sanktus a umíráček. Na evang. kostele pouze jeden. Katolíci koupili 1 ocelový zvon
za 1600 K.
Lesy
v celém kraji byly bezohledně káceny a dříví odváženo do Německa. Mladí i
starší lidé posíláni na práci do německých muničních továren. Studenti i
akademicky vzdělaní lidé „přeškolovali“ se
v továrnách na nádeníky. Roku 1944 nařízeno vyklizení měšťanské školy pro
prchající něm. ženy a děti – zůstala však prázdná.
V malých učebnách obecných škol vyučováno i žactvo školy (viz školní
kroniky). Zabrán hotel „Panský dům“ a osazen zpupnými, dobře vypasenými
německými kluky, kteří svými demonstračními pochody a řvaním nacistických písní
otravovali Jimramov do ledna 1945. V okolí se začaly objevovat němečtí uprchlíci, kteří doufajíce ještě
pevně ve vítězství německé válečné moci, přišli si vyhlížeti
statky, které dostanou po válce. V roce 1945 posláni mladí muži bez
rozdílu zaměstnání na kopání zákopů do okolí Brna a Hranic. Zásobování na
lístky bylo po celou dobu nedostatečné, a proto vzkvétal černý obchod. Ceny
potravin úžasně stoupaly a tím stoupaly též ceny řemeslných výrobků, zboží i
práce. Byl velký nedostatek látek oděvních, prádla, bot, kůže. Řemeslníci
nemohli pracovat pro naprostý nedostatek materiálu. Doprava byla omezena a
autobusová doprava 1944 úplně zastavena. Jediné spojení se světem udržoval
traktor Jindřicha Nedopila, obch. zeleninou, který na
přívěsném voze vozil z Bystřice poštu i cestující v zimě napolo
zmrzlé. Spojení s Poličkou udržováno pouze povozy, anebo příležitostně
nákladními auty, která tam vozila dříví. Pro nedostatek benzínu a nafty
jezdila auta dřevoplynem. Na obecním úřadě pracovalo stále 5 úředníků, jímž
mnohdy muselo vypomáhati několik učitelů a pensistů –
samé lístky, poukazy, dodávky, výkazy, soupisy a kontroly. Odtud také řízeno
bylo určování nočních hlídek (16 mužů denně), které neozbrojeny jsouce, hlídalo
9 ozbrojených četníků (6 německých). Stále nová nařízení, rozkazy a vyhrůžky.
Pro nedostatek vody a nafty vypověděla zdejší Krausova elektrárna službu a
veřejná síť připojena na ZME. Nařízeno spojení záložen Cyrilo
– Metodějské a Živnostenské.
Partyzáni ruští objevili se v okolí
již v roce 1942. Zdržovali se v okolí Veselí a Polomi
– u Koníkova a Odrance. Měli spojky v Jimramově
v hosp. družstvu. I dva čsl. četníci
byli jejich spojkami. Činnost jejich byla pátračská a záškodnická. Odstraňovali
také lidi, kteří okupantům platně sloužili jako konfidenti a zrádcové. Tak
zastřelili v Jimramově hostinského Jaroslava
Marka, který asi Němcům platné služby prokazoval, neboť byl za to vyznamenán.
Při tom zraněna byla jeho žena, číšník a zbloudilou střelou soused, který vyšel
na ulici. Když u partyzána zabitého při jedné akci ve Víře byl nalezen recept MUDra Jarmila Gregora z Jimramova,
byl Jimramov obklíčen SSmany
z Dalečína a četnictvem. Dr. Gregor byl zatčen,
ale brzy byl propuštěn. V únoru odebrali partyzáni jednomu zdejšímu
strážmistrovi zbraň a součásti stejnokroje v noci v jeho bytě.
Objevili se zde také Vlasovci, kteří vydávajíce se za partyzány udávali
venkovany, kteří je třeba i pohostili. Mezi partyzány a Vlasovci došlo na
Koníkově k boji, v němž padla doktorka Růfa,
která raněné partyzány léčila. Na Koníkově zatčeno bylo 6 rolníků, z nichž
se dva nevrátili. V dubnu 1945 zastřelili partyzáni na Koníkově 4 osoby
pro zradu. Pro tutéž příčinu zastřelili několik osob v Líšném,
Valdorfě a Dalečíně.
V Jimramově byl naoko klid, ale Němci dobře
věděli, co tím klidem jest zastřeno a nazývali Jimramov
„hnízdem partyzánů.“ Dali do Jimramova 6 německých
četníků, které musily hlídati naše neozbrojené
hlídky, aby partyzáni nemohli do městečka. Hlídky hlídaly a partyzáni seděli
v hospodě „U Slunce“ a pili čaj. Dne 25. 4. 1945 právě o půlnoci vyhodili
partyzáni 1 pilíř benátského mostu ekrasitovou náloží. Most byl narychlo
spraven Todtovou organizací a přešla přes něj na
ústupu celá jedna německá armáda. Vojáci Todtovy
organizace byli skoro všichni Poláci a Slováci a jejich zbraně staly se později
první výzbrojí jimramovského ozbrojeného povstání.
V únoru téhož roku přišlo do Jimramova 300 mužů
vojska a 30 koní. Byli to vojáci všech možných formací, kteří zde prodělávali
bojový výcvik, aby mohli mezery ve „vítězné válce“ doplniti.
Měli všichni vojny až po krk a s místním obyvatelstvem vycházeli
přátelsky. Měli hlad. Když asi v polovině dubna odcházeli, mnozí
z nich slzeli. Když bylo dne 26. 4. 1945 Brno osvobozeno, nastal útěk
Němců naším krajem.