Kronika Jimramova
Josefa
Pavelky
Christianeum
Ústav tento založil r. 1888 hrabě Egbert Belcredi na paměť své
zemřelé choti Christiany roz. hr. Nostitz
– Rienek.
V ústavě byla zřízena opatrovna a škola ručních prací pro dospívající
dívky. Jako učitelky povolány byly sestry Notre
Dame z mateřince horažďovického (Školské
sestry). Ústav byl schválen výnosem zem. škol. rady
v Brně ze dne 28. prosince 1888 čj.
11.735. Vyučovati se začalo 7. února 1889. R.
1890 zřízen internát, r. 1892 pořádána výstava ruč. prací,
r. 1894 druhá výstava. Po všechna léta od založení ústavu pořádána před vánoci
slavnost vánočního stromku s bohatou nadílkou, na kterou zakladatel ústavu
štědře přispíval.
R. 1894 dne 11. 10. zemřel zakladatel ústavu. R. 1894 počalo se vyučovati hře na housle a klavír, němčině a
francouzštině. R. 1897 rozšířena značně škola šití a ruč. prací. R. 1900 připravovala se v ústavě první dívka ke
zkoušce učitelek ruč. prací s úspěchem. Později
připravovalo se více dívek k této zkoušce. Ze školy klavírní vyšlo několik
dobrých klavíristů (ek). Jeden z nich
přijat na konservatoř, kde vystudoval i mistrovskou školu (Josef Lidmila),
jedna žákyně složila státní zkoušku (Em. Novotná) a jeden jest nyní ředitelem
kůru v Jimramově (Jos.
Groulík). R. 1914 vyučovalo se v mateř. škole i o prázdninách.
R. 1915 zemřel hrabě Ludvík Belcredi, který
v intencích zakladatele ústav vydržoval. V následujících válečných
létech se o ústav nikdo nestaral a octnul se tedy v nouzi. R. 1925 – 26
zrušeno vyučování hudbě. R. 1938 – 39 oslaveno 50. výročí založení ústavu
slavností v Katolickém domě. R. 1940 – 41 propůjčena jedna místnost ústavu
obecné škole. R. 1941 – 42 o prázdninách zřízen první žňový útulek pro
malé děti. R. 1939 zrušena škola šití.
R. 1945 ubytováno a stravováno v ústavě 60 vojáků, partyzánu a později zde
zřízen ruský lazaret.
V následujících létech se ústav věnoval činnosti ve škole mateřské a
vedení žňových útulků. R. 1946 – 47 dostal ústav po skoro šedesátileté své
činnosti prvnípodporu ze státních prostředků
v obnosu 10.000 Kčs od ministerstva zemědělství - na žňový útulek.
Dosud vydržoval a vydržuje všechny školy z nadace hrabat Belcrediů a ze soukromých darů.
Kronikář nemůže mlčením pominouti fakt, že tento
ústav, který po dobu 60 let mnoho dobrého pro obyvatelstvo Jimramova
bez rozdílu náboženství vykonal, jest v přítomné době trnem v oku
některých vedoucích místní politiky.
Učitelky
Školské sestry de Notre Dame
Mateřská
škola
Benjamína Nedopilová
1888 –
1901 Humilie Šormová
1927
Albína
Ratajová
1888 Alexie
Branšovská
1939
s. Julietta
1897
Berta
Smejkalová
1941
Egberta Šimanová
1901
Viktorie
Havlová
1943
Donata Kotzarková
1922
Virg.Sismilichová
1944
Ivona
Hájková
1924
Theofila
Turková
1944
Škola
ručních prací
Petronila Valášková 1888 –
1902
Alena
Formanová
1920
Kateřina
Šídlová
1899
Avelie
Koptová 1922
s.
Lioba 1902
Brunona
Tůmová 1924
s.
Aulixie 1913
Sylvie Křiváčková 1930
Mauricie Dolistová
1913
Bedřiška
Václavovská
1932
Škola
hudby
Františka Nováková 1894
s. Lambertina
1896
Longina
Žaludová 1909
Hermana Műllerová
1901
Hilda Krčková
1924
Vojtěška Žaludová 1903
Počet žactva
Školu mateřskou navštěvoval v roce 1892 největší počet dětí t.j. 86,
v roce 1932 byl počet nejmenší t.j. 38.
Školu ručních prací navštěvovalo v létech 1889 – 1930 36 až 8 děvčat. Po
roce 1930 návštěva této školy tak ochabla, že byly zrušena.
Hudební a jazykovou školu navštěvovalo vždy jen několik žáků. V roce 1927
byla zrušena.
A tak se stalo r. 1948, že na zakročení MNV, respektive jeho předsedkyně Julie
Železné, byl ústav tento zrušen, právě po své šedesátileté úspěšné činnosti. Do
místností jeho nastěhovala se veřejná mateřská škola, kterou navštěvují děti
pětileté. Opatrování pro malé děti (do 5 let) tímto zanikla. Některé z menších
dětí navštěvují též veř. mat. školu, ale těch je málo.
Nemají nyní matky jdoucí do práce ústavu, kterému by své nejmenší děti svěřily
tak, jak to bylo v Christianeu. Inventář
opatrovny byl zabaven a dán k dispozici veř. mat.
škole. Školským sestrám ponechán v budově byt a kaple.
Jak
jsem již shora podotkl navštěvovaly ústav děti bez rozdílu náboženství a jsou
nyní (1949) ti nejmladší, kteří do opatrovny chodili ve věku 63 – 65 let a ty
„dospívající dívky“, které tenkrát do ústavu chodily mají
již hodně přes 70 let a odstěhovaly se většinou na hřbitov. I z těch
prvních „čapaláků“ (čapalák
= žák klášterní školky do 6 let) jest nejen mnoho dobrých katolíků,
ale i evangelíků, kteří v ústavě tom na svém náboženském přesvědčení
nebyli nikterak zvikláni. Několik tehd. žáčků židů
zahynulo v koncentr. táborech.