Kronika Jimramova
Josefa
Pavelky
Škola evangelická
po vydání tolerančního patentu r. 1781.
Poněvadž stará pamětní kniha evangelické školy v Jimramově se v roce
1922 ztratila*, zaznamenávám zprávy, pokud je bylo možno z různých
pramenů, hlavně ze soukromé kroniky zdejšího souseda Adolfa Ženatého zjistiti.
* Pamětní kniha byla dodatečně nalezena. Obsah viz na konci této kapitoly.
Po vyjednání tolerančního patentu nařízena byla povinná návštěva obecných škol.
Evangelíci jimramovští přestali posílati děti do
katolické farní školy a povolali do Jimramova prvního učitele evangelického.
Byl to Jan Mašík, řečený Vřava.
Vyučoval zde asi tři léta ve vlastním příbytku (čís. 35). R. 1784. Druhý učitel
jmenoval se Josef Voškrda. Vyučoval 1 rok v příbytku vdovy Pozdálové (čís. 5) a dvě léta u souseda Karafiáta (č. 18).
Roku 1792 dostavěna první škola evangelická pod jednou střechou
s farou.
Do této školy přišel učitel Antonín Dobiáš (č. 82) r. 1792 a působil
v ní do roku 1821, kdy se pro churavosť vzdal
učitelského povolání. Tato škola měla již úřední název „Obecná škola
evangelická“.
R. 1821 povolán za učitele František Ženatý, vzorný učitel. Učitel tento
nejen zdárně ve škole působil, ale připravoval též mladíky evangelické, ku zkouškám z učiva tehdejší školy manuální, takže
v brzké době do přípravného kursu (půlročního) přijati býti
mohli a po jeho absolvování učiteli se stali, což při tehdejším nedostatku
učitelů bylo velmi vítanou pomocí. Za něho byly k evangelické škole
přiškoleny obce: Jimramov, Ubušín,
Unčín, Strachujov,
Pavlovice, Nový Jimramov, Široké Pole, Trhonice a Sedliště. Tehdy byly již evangelické školy ve Věcově (přiškol. ob. Míchov, Koníkov, Rož. Paseky) 1812 a v Borovnici 1816. Vyučovalo se ve
dvou třídách 200 žáků. Pomocník učitelský, jemu přidělený, vyučoval v zimě
od 1. 11. do 30. 4. excurrendo v Ubušíně, Unčíně a Strachujově v každé obci 2 dny v týdnu.
V létě chodily děti do Jimramova. Zemřel 24. ledna 1857.
R. 1857 nastoupil učitel Adolf Švanda. R. 1867 koupil školní výbor
dům č. 84 pro stavbu nové školy. R. 1868 se odškolil Ubušín.
R. 1869 položen základní kámen ku stavbě nové školy,
v rohu od č. 187 s pamětními spisy a mincemi. Stavba byla dokončena
v září 1870.
Nová škola vysvěcena 16. října 1870. 24. listopadu při komisionélním řízení u c. k.
okres. hejtmanství v Novém Městě byla dosud konfessionální škola dvojtřídní prohlášena za dvojtřídní
školu obecnou dolní a výnosem c. k. zemské školní
rady v Brně ze dne 22. září 1873 č. 20782 jmenován učitel Adolf Švanda nadučitelem.
Zemřel 3. dubna 1890. Působil v Jimramově 33 let. R. 1890
zemřela první industriální učitelka v Jimramově Hedvika Martinová. Vyučovala na obou zdejších školách od
roku 1884 do r. 1890.
R. 1890 jmenován řídícím učitelem dosavadní učitel Emanuel Hájek . Téhož
roku jmenován zde učitelem Josef Valášek a učitelkou ženských ručních
na obou obecných školách prací Marie Ženatá, která ustanovena definitivně
12. 4. 1901.
Poznámka: Záznamy týkající se evangelické školy jimramovské jsou
v této obecní kronice velmi neúplné z následujících příčin:
1. Stará kronika školní se ztratila.
2. Farní kronika církve evangelické není od úmrtí d.p. faráře Jana Krčála (r. 1866) až do
nastoupení d.p. fařáře Oty Proska (1933) vedena. O učitelích, kteří za říd. uč. A. Švandy a Em. Hájka od
r. 1857 do r. 1898 působili není zde písemných zpráv.
Ani pan Adolf Ženatý, který ve své kronice velmi podrobně o všech událostech
zdejších píše, nezaznamenal jména učitelů, kteří na evangelické
škola v té době působili. To vše jest následkem ztráty staré kroniky
školní a mezery v kronice farní. Prosím, kdyby snad někdo později
ztracenou starou kroniku školní nalezl, aby mezery tyto vyplnil.
Události po roce 1898
Řídícím učitelem byl Emanuel Hájek, učitelem Josef Valášek. Odchází
z Jimramova podučitel Karel Chroust. Místo něho ustanoven podučitelem František
Vítek, rodák ze Svratoucha. Byl původně stolařským dělníkem, ale soukromou pilností připravil se ku předepsaným zkouškám učitelským a po odbyté tříleté
službě vojenské složil maturitu a stal se učitelem. Byl to člověk nadprůměrné
inteligence, výtečný kreslíř, malíř a modelář. Složil zkoušku z III. odboru pro
školy měšťanské a stal se odborným učitelem na nově zřízené měš´t. škole v Jimramově. Práce jeho žáků budily pozornost
na výstavách prací žákovských i v cizích městech. Byl jedním
z mála evangelických učitelů, kteří se vedle práce školní a církevní
věnovali veřejné práci kulturní. Z Jimramova odešel na okres tišnovský.
R. 1898 jest první zmínka o polévkové akci konané dámami evangelickými
od toho roku každoročně. Každoročně také pořádány byly žákovské výlety a
vycházky.
Knihovny učitelská a žákovská byly značně rozšířeny. Též lze říci i o pomůckách
učebných. O vánocích pořádány slavnosti vánočního stromku s nadílkou.
R. 1900 uspořádán učitelstvem pokračovací kurs hospodářská, který
navštěvovalo 24 žáků. Na kurs povolila c. k. zemská
školní rada r. 1901 subvenci patnáct korun! Pokusy o zřízení hosp. kursu v létech 1902 a 1904 ztroskotaly pro
nezájem žactva. Za vedení kursu poukázána odměna: říd.
učiteli Em. Hájkovi 45,- K, učiteli Jos. Valáškovi 7,50 K a podučiteli Tom. Dostálovi 7,50
K.
R. 1902 zřízena byla pobočka při 1. třídě.
R. 1903 byl prohlášen 6. července za feriální den (den české reformace).
R. 1906 povolena zimní pobočka při III. tř. R. 1907 byla tato pobočka
celoroční. R. 1908 pobočka při II. tř. R. 1909 spravovány podlahy ve
škole.
R. 1910 byl zde ustanoven učitelem Jan Kalina, který byl výtečným
zpěvákem (tenor) a dobrým hudebníkem. Zúčastňoval se kulturní činnosti
mimoškolní a byl pro svoji milou povahu všeobecně oblíben.
R. 1914 – 1918 – doba škole velmi nepříznivá. Učitelé povoláni jsou ke službě
vojenské. Místo nich ustanovení učitelé výpomocní, často se střídají. Učitelé,
kteří na školách zůstali, většinou staří i neduživí musili zastávati
válečné funkce, které je od vyučování školního vzdalovaly. (Prodej válečných
půjček, různé soupisy, odhady, zjišťování a rekvisice). Byli považováni za
živly politicky podezřelé. K chvále učitelstva jest povinností naší zjistiti, že při vykonávání funkcí shora uvedených hleděli
co nejvíce svým spoluobčanům prospěti bez ohledu na
to, že sami sebe mohli existenčně poškoditi.
Děti musily vykonávat práce při domácím a polním hospodářství místo svých otců
– vojáků a nebylo žádnou vzácností uviděti na poli
dvanáctiletého oráče nebo kočího. Následkem toho byla velmi špatná návštěva školy.
V zimě se pro nedostatek šatů a obuvi návštěva ještě zhoršila. Děti, které
do školy dosud chodily, vykonávaly různé sbírky pro válečné účely.
Sbíralo se vše možné: kovy, šaty, hadry, papír, odpadky koží,
kosti, listí ostružin, jahod, kopřivy atd. Žáci neměli pro sbírky čas na učení.
Ve škole byly pořádány oslavy různých „vítězství“. Do školní kroniky zapisovány
výnosy různých c. k. amtů a
c. k. vlastenecká provolání. Běda učiteli, který tak
neučinil. Všechny tyto události měly za následek, že koncem škol. r. 1917/18 nebyl žádnou vzácností 14tiletý žák, který neuměl
ani plynně čísti. Že se v této době nestalo nic,
co by škole prospělo, jest nabíledni.
Konečně rozptýlily se chmury válečné a slunce míru a svobody usmálo se na vlast
naši. Dne 29. října 1918 zúčastnila se mládež naší školy všeobecných
oslav prohlášení samostatnosti Republiky československé.
R. 1919 slaven poprvé dne 28. X. Dětský den a státní svátky 7. 3. a 1. 5.
R. 1920 slaveno 250 výročí úmrtí Jana Amose Komenského. Dne 22. dubna 1920
odchází na trvalý odpočinek řídící učitel Emanuel Hájek. Působil
na této škole od roku 1877 do r. 1920, tj. 43 let a má zajisté o rozkvět
této školy nepopíratelné zásluhy. Mimo svědomité působnosti školní pracoval též
obětavě v církvi evangelické. Byl po dlouhá léta varhaníkem zdejšího
evangelického kostela. Jako svědomitý a starostlivý otec staral se vzorně o
svoji četnou rodinu a při mizerném učitelském platu zaopatřil svým 7
dětem velmi pěkná životní postavení. byl dlouhá léta
obecním tajemníkem. Povahy byl velmi mírné a milé a každý, kdo jej znal, jisté
si ho vážil.
R. 1920 pověřen byl správou dolní školy obecné učitel Alois Koza
(katolík). Výnosem zems. školní rady za dne 3.7.1922 čís. 19276 byla tato škola (dolní) spojena se
školou horní v jednu pětitřídní obecnou školu. Další události školní
jsou dále u výše jmenované školy zapsány.
Stará kronika školy evangelické, která od r. 1922 nebyla
k nalezení a považována byla za ztracenou, byla nalezena p. Gustavem
Švandou, řídícím učitelem v. v. v archivu fary evangelické. Jest vepsána
do nepopsané části „Knihy cti“ (Zlaté knihy) a poněvadž na deskách knihy není
jiného nápisu, ušla pozornosti těch, kteří kroniku hledali. Kromě údajů, které
níže uvádím, není v ní žádných zvláště důležitých záznamů mimo těch, které
jsem z jiných pramenů zjistil a v této kronice obecní již napsal.
Škola evangelická založená po vydání tolerančního patentu byla až do r. 1870
školou konfesionální jednotřídní. Posledním učitelem této konfessionelní školy byl Adolf Švanda, nar.
29. 1. 1839 v Prosetíně na Mor. Když tato škola
byla r. 1870 prohlášena za obecnou školu dvojtřídní a hned r. 1873 za
trojtřídní byl tento učitel jmenován nadučitelem.
Adolf Švanda působil na této škole do roku 1890. Za něho působili na ev. škole tito učitelé:
Eduard Švanda 1870 – 1871, František Balcar 1871
– 1875, Jan Svoboda 1872 – 1880, Taubr 1875
– 1877, Emanuel Hájek 1877 – 1920, Miloslav Němec 1880 –
1881, Jan Žák 1881 – 1884, Frant. Mašík
1884 – 1888, Karel Chroust 1888 – 1898
Po smrti nadučitele Adolfa Švandy jmenován nejprve zatímně a brzy definitivně
nadučitelem Emanuel Hájek, který tento úřad zastával až do r. 1920. Za
něho působili na ev. škole
tito
učitelé a učitelky:
Richard Ostrý 1890, Josef Valášek
1890 – 1910, Karel Chroust 1888 – 1898, Frant. Vítek 1898 – 1908, Tomáš
Dostál 1901 – 1903, Jan Toman 1906, Augusta
Stará 1907, Božena
Sochorová 1908, Josef
Uherka 1908 – 1909, Růžena Hájková 1909
– 1911, Jan Kalina 1911 – 1919, Marie Navrátilová 1912, Marie
Šolínová 1912 – 1919, Anna Špačková 1913, Anna Klevetová 1914, Josef Matějů 1915, Josef
Pavelka 1917 – 1918, Vlasta Hájková 1916, Anna Mírovská? 1918,
Jaroslav Karlík 1919, Frant. Bradáč 1919, Alois
Koza 1920 – 1922, Ladisl. Procházka 1920, Josefa
Kalášková 1920, Marie Baierová 1922.
Učitelky
žens. ruč. prací: Hedvika Martinová 1884 – 1890,
Marie Ženatá
1890 – 1916, Růžena Librová
1916
- 1919, Marie Kolouchová
1922
Počet
tříd (poboček) a žáků od r. 1886:
|
Rok |
Tříd |
žáků |
Rok |
Tříd |
žáků |
|
1886/7 |
3 |
157 |
1908/9 |
3+1 |
220 |
|
1887/8 |
2 |
161 |
1909/10 |
3+1 |
202 |
|
1888/9 |
3 |
164 |
1910/11 |
3 |
183 |
|
1889/90 |
3 |
169 |
1911/12 |
3 |
172 |
|
1890/91 |
3 |
174 |
1912/13 |
3 |
170 |
|
1891/92 |
3 |
175 |
1913/14 |
3 |
170 |
|
1892/93 |
3 |
173 |
1914/15 |
3 |
165 |
|
1893/94 |
3 |
172 |
1915/16 |
3 |
159 |
|
1894/95 |
3 |
169 |
1916/17 |
3 |
168 |
|
1895/96 |
3 |
175 |
1917/18 |
3 |
181 |
|
1896/97 |
3 |
174 |
1918/19 |
3 |
187 |
|
1897/98 |
3 |
162 |
1919/20 |
3 |
177 |
|
1898/99 |
3 |
173 |
1920/21 |
3 |
169 |
|
1899/00 |
3 |
182 |
|
Školy |
spojeny |
|
1900/01 |
3 |
186 |
|
|
|
|
1901/02 |
3 |
188 |
|
|
|
|
1902/03 |
3 |
196 |
|
|
|
|
1903/04 |
3 |
208 |
|
|
|
|
1904/05 |
3 |
201 |
|
|
|
|
1905/06 |
3 |
206 |
|
|
|
|
1906/07 |
3+1 |
216 |
|
|
|
|
1907/08 |
3+1 |
216 |
|
|
|