František Břenek
1842 Jimramov - 1915 Praha
Narodil se v Jimramově v č.p. 83, Náměstí Jana Karafiáta, v rodině truhláře a stolaře Františka Břenka
č.p. 83
Od roku 1862 do roku 1902 působil jako první učitel obecné školy ve Vanovicích u Boskovic. Od 28. října 2015 bude jeho záslužnou činnost pro obec připomínat na budově základní školy ve Vanovicích pamětní deska. 015 bude jeho záslužnou činnost pro obec připomínat na budově školy
vanovická škola
Ke stému výročí úmrtí F. Břenka napsal
bývalý starosta Vanovic pan Petr Dvořáček:
V encyklopediích je uváděn jako otec spisovatele a novináře Otýna Břeňka, což je jistě pravda, ale myslím si, že v tomto případě syn nedosáhl vrcholu práce svého otce. Rodný Jimramov, kde se František Břenek 17. prosince 1842 v domě č. 83 narodil, jej zařadil mezi své významné rodáky.
Příjmení Břenek
má uvedeno i ve svém rodném listě, i když se podepisoval Břeněk.
Podepisoval se tak i v časopisech, do nichž psal a které
také psaly o něm. S
příjmením bez háčku se však
setkáváme také u Františkova otce Josefa.
Všechny Břenkovy děti se však podobně jako jejich otec podepisovaly
s háčkem, tedy Břeňkovy. Sám František Břenek tvrdil, že je to staročeské jméno a že matriky
vedené německy háček vynechávaly. Je zajímavé, že Břenek
musel jako učitel psát na vysvědčení svým dětem jméno z rodného listu, tedy bez
háčku, ale jako řídící učitel se podepisoval s háčkem.
Otec Františka Břenka,
Josef Břenek, byl známý písmák, zaměstnáním stolař a
truhlář a jeho sousedem v Jimramově byl známý spisovatel Jan Karafiát, který v
knize Paměti spisovatele Broučků věnoval jednu kapitolu právě Josefu Břenkovi. Ten odebíral několik časopisů, mezi jinými i
Havlíčkovy Národní listy a Slovan. Byl také opravdovým mistrem ve stolařském oboru. Pro svoji snachu Kristinu Břenkovou vyrobil překrásný pokojový nábytek, který zdědila
Eliška Břenková ( zemřela v roce 1960) a po ní neteř Libuše Sekyrová, což
byla vnučka Františka Břenka
od dcery Libuše. Josef Břenek mj. zhotovil také
nábytek vykládaný perletí a zlatými proužky do zámku v Letovicích.
Manželka Františka Břenka, Kristina, za svobodna Pešková, se narodila 20.
října 1847 v Chudobíně č. 4 jako potomek
českobratrských exulantů. Zemřela 15. února 1888 ve Vanovicích
ve věku 41 let a pochována je jako jediný člen rozvětvené rodiny ve Vanovicích na hřbitově za evangelickým kostelem.
Kristina dala ve vanovické
evangelické škole č. 90 život 6 dětem. Nejstarší syn Jindřich, pozdější
stavitel, navrhnul významnou vanovickou
budovu
Občanskou záložnu, dnešní sídlo
obecního úřadu a pošty. Dalšími
dětmi byly
dcery Libuše, Růžena, dvojčata Kristina / záhy po
narození zemřela/ a Otakar
/básník a spisovatel/ a nejmladší dcera
Eliška.
František Břenek vystudoval
reálku v Poličce a dvouletý učitelský ústav v Brně. Službu nastoupil v Nosislavi, ale již za dva roky /1862 / se stává učitelem
evangelické školy ve Vanovicích. Zde přijal též úřad
poštmistra, který zastával až do roku 1914. Jeho obrovská pokrokovost
nespočívala jen ve školství, jeho zásluhou společně s evangelickým farářem
Vilémem Kuhnem bylo založení prvního vesnického
hasičského sboru na Moravě /1872/, kde působil jako předseda přes 20 let. Zapomenout nelze ani založení zpočátku
čtenářského, později pěveckého sboru Vlastimil, který v obci pod stejným názvem
působí dodnes /1887/. Díky jeho úsilí a pokrokovosti došlo ve Vanovicích ke sloučení církevních škol, katolické a
evangelické, a založení obecní školy. Byla postavena budova obecní školy a
slavnostně otevřena v říjnu 1883. Rodina Břenkova v
r. 1910 stála i u založení tělocvičné jednoty Sokol, kromě samotného Františka
zejména děti Otýn a dcera Eliška.
František Břenek patřil k
nejaktivnějším učitelům Boskovicka a Kunštátska.
Veškerá jeho činnost je provázena
novátorstvím.
Zaváděl do výuky přístroje pro demonstraci
fyzikálních zákonů, vyráběl si
vlastní pomůcky, neúnavně referoval na učitelských
konferencích, jak zlepšit
školní zařízení a vybavení
tříd. Napsal řadu závažných článků do
Vitáskova Pěstouna,
do Učitelských listů v letech 1863 – 1889.
Dokladem přemýšlivosti Františka Břenka
je i z roku 1892 světově patentovaný vynález posunovací tabule.
František Břenek
působil ve Vanovicích jako učitel od r. 1862 do r.
1902, tedy čtyřicet let, a jako pošmistr od r. 1863
do r. 1914, tedy přes 50 let, kdy se odstěhoval k dceři Elišce do Prahy, kde
brzy, 4. ledna 1915, zemřel. Pochován byl na vinohradském hřbitově a na hrob
byla umístěna deska s nápisem : „Učitel a
vzdělavatel, by sloužil svému národu“. Hrob již bohužel neexistuje.
Hřbitovní správa dala bez upozornění příbuzných hrob zrušit, a zmizel i pomník.
Vanovice
Za úspěšnou činnost učitele i poštmistra byl
František Břenek odměněn četnými státními
vyznamenáními a medailemi, které si však málokdy přivěsil, neboť nebyl přítelem
vnější okázalosti.
Procházeje historií naší obce,
nenašel jsem v ní člověka tak pracovitého, obětavého a tvořivého.
Ať alespoň tato moje
vzpomínka
všem generacím současným i budoucím
připomene památku této významné osobnosti
nejen Vanovic, ale celého kraje i naší vlasti. Ať je
jeho život a zanechané odkazy příkladem pro naši mladou generaci.
Vždycky jsem měl velké přání, pokud by ve Vanovicích měla někdy stát socha významné osobnosti, nechť
je to jednoznačně František Břenek, dovedu si
představit i to, že by se naše základní a mateřská škola jmenovala po svém
zakladateli, aby si i příští generace připomínaly jeho odkaz. Zmizel i hrob Otýna Břeňka, jeho syna, který byl pohřben na brněnském hřbitově.
Zůstalo jen původní číslo, skupina 6, řada 1, hrob č. 6.
A
tak se nemůžeme nikomu z rodiny jít poklonit a
poděkovat, přesto si myslím, že pouť k hrobům
zasloužilých lidí by se měla stát
něčím samozřejmým. Jen stálým
uvědomováním, z kolika nadšení a odvahy
vyrostla
naše svoboda a kultura, sílí naše
přítomnost a vzniká plodná, opravdu živá
národní tradice, v níž si přítomnost
podává ruku s minulostí. Nezapomínejme na
ty, kteří zemřeli a jejichž odkaz žije, a jestli se
rozpadávají jejich hroby,
položme k nim alespoň jednou za rok kytičku vzpomínek.
Břeňkovy hroby již neexistují, přesto – nebo snad právě proto – kladu k nim s pietou jako kytičku tuto biografii největšího Vanováka, Františka Břenka, od jehož smrti letos uplynulo 100 let.
Petr Dvořáček,Vanovice : Vzpomínka k
zamyšlení