Zpět na úvod

         František Břenek

                 1842 Jimramov -  1915 Praha

                Narodil se v Jimramově v č.p. 83, Náměstí Jana Karafiáta, v rodině truhláře a stolaře Františka Břenka

č.p. 83

                Od roku 1862 do roku 1902 působil jako první učitel obecné školy ve Vanovicích u Boskovic. Od 28. října 2015 bude jeho záslužnou činnost pro obec připomínat na budově základní školy ve Vanovicích pamětní deska. 015 bude jeho záslužnou činnost pro obec připomínat na budově školy         

vanovická škola 

Ke stému výročí úmrtí F. Břenka napsal bývalý starosta Vanovic pan Petr Dvořáček:

 

                4. ledna 2015 uplynulo již 100 let od úmrtí asi nejvýznamnější osobnosti obce Vanovice, Františka Břenka.

V encyklopediích je uváděn jako otec spisovatele a novináře Otýna Břeňka, což je jistě pravda, ale myslím si, že v tomto případě syn nedosáhl vrcholu práce svého otce. Rodný Jimramov, kde se František Břenek 17. prosince 1842 v domě č. 83 narodil, jej zařadil mezi své významné rodáky.               

                Příjmení Břenek má uvedeno i ve svém rodném listě, i když se podepisoval Břeněk. Podepisoval se tak i v časopisech, do nichž psal a které také psaly o něm. S příjmením bez háčku se však setkáváme také u Františkova otce Josefa. Všechny Břenkovy děti se však podobně jako jejich otec podepisovaly s háčkem, tedy Břeňkovy. Sám František Břenek tvrdil, že je to staročeské jméno a že matriky vedené německy háček vynechávaly. Je zajímavé, že Břenek musel jako učitel psát na vysvědčení svým dětem jméno z rodného listu, tedy bez háčku, ale jako řídící učitel se podepisoval s háčkem.

                Otec Františka Břenka, Josef Břenek, byl známý písmák, zaměstnáním stolař a truhlář a jeho sousedem v Jimramově byl známý spisovatel Jan Karafiát, který v knize Paměti spisovatele Broučků věnoval jednu kapitolu právě Josefu Břenkovi. Ten odebíral několik časopisů, mezi jinými i Havlíčkovy Národní listy a Slovan. Byl také opravdovým mistrem ve stolařském oboru. Pro svoji snachu Kristinu Břenkovou vyrobil překrásný pokojový nábytek, který zdědila Eliška Břenková ( zemřela v roce 1960) a po ní neteř Libuše Sekyrová, což byla vnučka Františka Břenka od dcery Libuše. Josef Břenek mj. zhotovil také nábytek vykládaný perletí a zlatými proužky do zámku v Letovicích.

Manželka Františka Břenka, Kristina, za svobodna Pešková, se narodila 20. října 1847 v Chudobíně č. 4 jako potomek českobratrských exulantů. Zemřela 15. února 1888 ve Vanovicích ve věku 41 let a pochována je jako jediný člen rozvětvené rodiny ve Vanovicích na hřbitově za evangelickým kostelem.

                Kristina dala ve vanovické evangelické škole č. 90 život 6 dětem. Nejstarší syn Jindřich, pozdější stavitel, navrhnul významnou vanovickou budovu Občanskou záložnu, dnešní sídlo obecního úřadu a pošty. Dalšími dětmi byly dcery Libuše, Růžena, dvojčata Kristina / záhy po narození zemřela/ a Otakar /básník a spisovatel/ a nejmladší dcera Eliška.

                František Břenek vystudoval reálku v Poličce a dvouletý učitelský ústav v Brně. Službu nastoupil v Nosislavi, ale již za dva roky /1862 / se stává učitelem evangelické školy ve Vanovicích. Zde přijal též úřad poštmistra, který zastával až do roku 1914. Jeho obrovská pokrokovost nespočívala jen ve školství, jeho zásluhou společně s evangelickým farářem Vilémem Kuhnem bylo založení prvního vesnického hasičského sboru na Moravě /1872/, kde působil jako předseda přes 20 let.   Zapomenout nelze ani založení zpočátku čtenářského, později pěveckého sboru Vlastimil, který v obci pod stejným názvem působí dodnes /1887/. Díky jeho úsilí a pokrokovosti došlo ve Vanovicích ke sloučení církevních škol, katolické a evangelické, a založení obecní školy. Byla postavena budova obecní školy a slavnostně otevřena v říjnu 1883. Rodina Břenkova v r. 1910 stála i u založení tělocvičné jednoty Sokol, kromě samotného Františka zejména děti Otýn a dcera Eliška.

                František Břenek patřil k nejaktivnějším učitelům Boskovicka a Kunštátska. Veškerá jeho činnost je provázena novátorstvím. Zaváděl do výuky přístroje pro demonstraci fyzikálních zákonů, vyráběl si vlastní pomůcky, neúnavně referoval na učitelských konferencích, jak zlepšit školní zařízení a vybavení tříd. Napsal řadu závažných článků do Vitáskova Pěstouna, do Učitelských listů v letech 1863 – 1889.

                Dokladem přemýšlivosti Františka Břenka je i z roku 1892 světově patentovaný vynález posunovací tabule.

František Břenek působil ve Vanovicích jako učitel od r. 1862 do r. 1902, tedy čtyřicet let, a jako pošmistr od r. 1863 do r. 1914, tedy přes 50 let, kdy se odstěhoval k dceři Elišce do Prahy, kde brzy, 4. ledna 1915, zemřel. Pochován byl na vinohradském hřbitově a na hrob byla umístěna deska s nápisem : „Učitel a vzdělavatel, by sloužil svému národu“. Hrob již bohužel neexistuje. Hřbitovní správa dala bez upozornění příbuzných hrob zrušit, a zmizel i pomník.

 Vanovice

 

                Za úspěšnou činnost učitele i poštmistra byl František Břenek odměněn četnými státními vyznamenáními a medailemi, které si však málokdy přivěsil, neboť nebyl přítelem vnější okázalosti.

Procházeje historií naší obce, nenašel jsem v ní člověka tak pracovitého, obětavého a tvořivého.

Ať alespoň tato moje vzpomínka všem generacím současným i budoucím připomene památku této významné osobnosti nejen Vanovic, ale celého kraje i naší vlasti. Ať je jeho život a zanechané odkazy příkladem pro naši mladou generaci.

                Vždycky jsem měl velké přání, pokud by ve Vanovicích měla někdy stát socha významné osobnosti, nechť je to jednoznačně František Břenek, dovedu si představit i to, že by se naše základní a mateřská škola jmenovala po svém zakladateli, aby si i příští generace připomínaly jeho odkaz. Zmizel i hrob Otýna Břeňka, jeho syna, který byl pohřben na brněnském hřbitově. Zůstalo jen původní číslo, skupina 6, řada 1, hrob č. 6.

                A tak se nemůžeme nikomu z rodiny jít poklonit a poděkovat, přesto si myslím, že pouť k hrobům zasloužilých lidí by se měla stát něčím samozřejmým. Jen stálým uvědomováním, z kolika nadšení a odvahy vyrostla naše svoboda a kultura, sílí naše přítomnost a vzniká plodná, opravdu živá národní tradice, v níž si přítomnost podává ruku s minulostí. Nezapomínejme na ty, kteří zemřeli a jejichž odkaz žije, a jestli se rozpadávají jejich hroby, položme k nim alespoň jednou za rok kytičku vzpomínek.

                Břeňkovy hroby již neexistují, přesto – nebo snad právě proto – kladu k nim s pietou jako kytičku tuto biografii největšího Vanováka, Františka Břenka, od jehož smrti letos uplynulo 100 let.

Petr Dvořáček,Vanovice :  Vzpomínka k zamyšlení