Stalo se v roce 1958

 V roce 1958 se stal jimramovským kronikářem Ladislav Procházka, důchodce, bývalý ředitel místní školy (tehdy osmileté střední).  První stránku svého zápisu začal kresbou  –  pohled na Jimramov od Holého vrchu - a  básní:

Náš Jimramov
        V malebném leží údolí, lesy jej roubí kolem, 
        hezké je jeho okolí, ať lesy jdeš, či polem.
        Je to náš Merán – Jimramov,
        městečko jako z báje,
         popsat jej, marně hledáš slov, vždyť cizí takhle zná je.
        Lidé jsou v něm jako všude,  prostí, žádní andělé,
        tak to je, bylo a bude, jen tak je to veselé!


Pan Procházka byl výborný kreslíř a zápisy v kronice z doby, kdy ji psal (1958 – 1969) jsou doplněny mnoha kresbami.

            V roce 1958 žilo v Jimramově 1070 obyvatel.
            Předsedou místního národního výboru byl Josef Halva.
            V obci působil v zemědělské výrobě státní statek a  jednotné zemědělské družstvo. Na 50 hektarech ještě hospodařili drobní zemědělci.
            Místní JZD hospodařilo pátým rokem a obhospodařovalo 158 ha půdy.  Bylo hodnoceno jako úpadkové, zaostávalo za hospodařením statku, který byl lépe materiálně vybaven. Využívalo hlavně hospodářskou část č.p. 25. Situace v JZD se v tomto roce zlepšila oproti minulým 5 letům existence: byly plně vyplaceny odměny za tak zvané pracovní jednotky -  10 Kčs v penězích a 5,02 Kčs v naturáliích. Pracovní jednotka znamenala někdy i celodenní práci. 
            Kronikář p. Procházka  nadšeně psal o počátcích pěstování kukuřice na siláž: „Zvláštní zmínku zaslouží kukuřice. JZD v Jimramově ji naselo poprvé letos na dvou hektarech pozemku za „Domky“, na druhé straně silnice byl kukuřičný lán ČSSS – Jimramov. Oba socialistické sektory soutěžily o její lepší výnos. Před zasetím navezli družstevníci na svůj pozemek fekálie z žump veřejných budov i soukromých domácností. Kukuřice vzešla velmi krásně, avšak neočekávaný mráz v červnu její porost značně poškodil. Menší část kukuřičného pole byla dokonce zaorána. Kukuřice se však vzpamatovala a překrásně vyrostla, některé rostliny dosáhly výšky 3,20 m. Několik exemplářů bylo vystaveno na zemědělské výstavě v Poličce. Její sklizeň byla velmi dobrá: z 1,50 ha sklizeno 900 q zelené hmoty. Po sklizni kukuřici zesilážovali: část v budově družstva (č.p. 25), zbytek přímo v úvozu cesty vedle pozemku, kde byla naseta. Pro délku kukuřičných stvolů nemohl kombajn při sklizni dobře pracovat; družstevbíci je sekali ručně a kombajn je řezal na siláž. V soutěži o lepší výnos zvítězili družstevníci nad pracovníky ČSSS. Úspěch je přesvědčil o výhodách pěstování kukuřice, o možnosti, jak získat více hodnotnějšího krmiva pro větší množství dobytka“.
            Na Padělku dostavěli své domky manželé Havlíčkovi a Vápeníkovi, na Sedlišťské (dnes Sedliště) Hegrovi a Makovských, na Benátkách Ondrouškovi, Kulkovi, Klapálkovi a Boh. Pulgret, na Borovnické Sedlerovi.
            V říjnu byl zahájen provoz na vybudované přeložce silnice k Novému Jimramovu – od zámku přímo přes nový most u Sóla. Dosud se jezdilo (i autobusy) úzkou Urbanovou uličkou za zámkem a po Panské ulici. 
            Kino se promítalo ve středu a v neděli.
            Divadelní ochotníci sehráli Moliérova Zdravého a nemocného, škola dramatizaci Babičky, Vesnické divadlo Hadriána z Římsů, svá přdstavení předvedli ochotníci z Bělé nad Svitavou,  Drnovic a Vlněny Brno. Členové Sokola hráli pro děti loutkové divadlo.
            Předsedkyně Výboru žen L. Tichá se zúčastnila přijetí delegace žen u prezidenta republiky Antonína Novotného na Pražském hradě.
            Místní hasiči začali stavět svépomocí novou hasičskou zbrojnici.
            Ještě byl v provozu hostinec U Slunce (č.p. 71 – tam, co je pamětní deska K. Slavíčka).
            Chléb a pečivo dodávaly dvě místní pekárny (č.p. 5 Šaurovi a č.p. 21 u Librů).

    Osmiletka měla od  školního  roku 1957/58 nového ředitele - Aloise Oheru.

ZPĚT NA VÝBĚR ROKU